Jak se máme?

11 led

Češi jsou sice největšími ateisty v Evropě, ale zdá se, že to není vyšší mírou dopadu osvícenství, či větší mírou liberality. Zároveň totiž patří v Evropě k místům s nejvyšší mírou reálné xenofobie a předsudků ve smyslu rasy, náboženství i přesvědčení. Český ateismus tak prozrazuje, že jde více o nedůvěru v instituce, než reálný výpadek víry, jako takové.

Češi též podléhají paradoxně více, než například Němci, mediální hysterii a ač se pravděpodobně s uprchlíkem nesetkali, představuje pro ně bytostné riziko, jakkoliv počet lidí, kteří zemřou denně na silnicích (zmrzačení a úrazy nepočítaje), je rizikem ne stonásobně, ale vezmeme-li poslední rok 2016 zhruba 600 násobně vyšší. Jedná se tak o klasickou chybu percepce a dobře popsanou chybu lidského mozku, který marginální jev hodnotí iracionálně podle emotivního dopadu.

Namísto racionálního hodnocení převládá emocionální hysterie. Těží z ní politici, kteří jako například Chovanec mluví o zásadním zhoršování bezpečnostní situace a naznačují, že jsou schopni svými opatřeními předejít problémům. Potichu prochází zákon, který legalizuje možnost špiclování vlastních občanů bez předchozího rozhodnutí soudu, zatímco se paradogně ukazuje, že právě tato vojenská rozvědka nejen, že byla zneužívána Nečasovou ke špiclování zákonné manželky premiéra, ale zároveň docházelo zjevně i k jistým únikům, kdy následně média pouštěla část informací o Radce Nečasové a jejím okolí, tzn. zjištěné informace putovaly podivným směrem. Lidé tolerují politikům legalizaci špiclování bez předchozího soudního rozhodnutí a kupčí se svojí svobodou, aby ji vyměnili za iluzi bezpečí. Chovance a jemu podobné bych rád upozornil, že až se nějaký terorista rozhodne spáchat atentát v Česku, tak ho spáchá a dle expertů to není otázkou: „jestli“, ale „kdy“ a předchozí špiclování vlastních občanů tomu s vysokou mírou pravděpodobnosti nezabrání.

Chovancovi a jemu podobným též uniká, že v Evropě bylo více obětí teroru v sedmdesátých a osmdesátých letech, takže je účelovým tvrzením, že se situace dramaticky zhoršuje.

Pozorovatelné drolení EU a silácké řečičky nacionalistů spolu s tématem uprchlické krize je smutným důsledkem menšího problému, než se zdá. Tzn. menší problém působí horší důsledky, než by měl, pokud by byl řešen racionálně. V EU je samozřejmě horším problémem výkonný a úspěšný sever a nevýkonný a neúspěšný jih. Nicméně pozornost je poutána k jevu emotivně nejzajímavějšímu, jakkoliv není racionálně nejdůležitějším.

Lidé podléhají skepsi více, než by měli a vyhodnocují i svoji situaci pod dojmem černých skel ve svých brýlích, přičemž jsou politiky a médii utvrzováni v tom, že právě tento pohled je reálný…

Jak se máme?

Hezké srovnání dvou set let je v obrázku (Kamile dík):

world-as-a-100-people

Prezentuje tento web: http://wp.production.patheos.com/blogs/religionprof/files/2016/12/img_0356.jpg

Takže možná je čas zbavit se zbytečných depresí a přehnaného a vnucovaného strachu. Možná je také čas podívat se, jestli ti naši politici poněkud nezneužívají současnou hysterii, aby odvedli pozornost od důležitějších témat a zda-li náhodou směna svobody za iluzi bezpečí není daleko vyšším rizikem, než si lidé aktuálně připouští.

 

Hledá se posádka – 2017

20 lis

wp_20150421_10_59_58_pro

Plánujete neobvyklou dovolenou? Chtěli byste si vyzkoušet plných sedm dní a nocí na lodi v Chorvatsku? Rádi využijete nízkých nákladů mimo sezónu? Prodloužíte si léto 2017? V tom případě máte ideální příležitost vyplout na moře.

Během sedmi dnů na moři absolvujete výcvik základů námořního jachtingu, zažijete vítr v plachtách i zastávky v úžasných zátokách, koupání, nocování na bóji, či na kotvě, nebo přistání v marinách.

Moře, slunce, koupání, šnorchlování a plachtění, skvělá kombinace, že? A co středomořská kuchyně? Domnívali jste se, že je to drahé? Pak Vás možná překvapí, že není.

Náklady včetně dopravy 11-14.000 Kč na osobu (dle finálního počtu osob/zvolené lodi/nákladů v marinách). Při zarezervování kajuty pro dva i trochu levněji.

V ceně: doprava, pobyt na lodi včetně lůžkovin, strava na lodi, nápoje na lodi, náklady na kotvení v marinách (předpoklad 3x marina, 4x venku).

Cena nezahrnuje: pojištění léčebných výloh (zajistí si každý zvlášť), restaurace apod.

Co vyžaduji, abyste mohli jet jako moje posádka: Nekonfliktnost, pozitivní vztah k moři a přírodě, ohleduplnost vůči ostatním, chuť učit se, schopnost spolupracovat, schopnost respektovat pravidla námořního jachtingu.

Pokud Vás láká příležitost prožít úžasný týden za relativně nízkých nákladů na moři, vyplňte nezávaznou přihlášku níže – na přelomu února/března 2017 proběhne krátké setkání se zájemci o plavbu s povídáním o moři, zodpovězením dotazů a možností následného rozhodnutí.

Nezávazná přihláška k plavbě konané 7. 10. 2017 – 14. 10. 2017:

Pokud jste skupinou o 6-8 osobách, lze zorganizovat plavbu výhradně pro Vás jakožto uzavřenou skupinu, je to možné. Kontaktujte mne případně. Lze též zajistit plavbu včetně rozšířených služeb – tzn. zajištění i kuchyně (aniž byste pomáhali s vařením/vařili), nebo dokonce aniž byste přímo spolupracovali při vlastní plavbě. Můžeme Vám připravit individuální kalkulaci.

 

Blažkovy úlety

18 lis

Zvláštní člověk, tenhle pan Blažek…

blazek

Už před dlouhou dobou jsem o něm trochu psal. Nezklamal. V předchozím článku jsem předpovídal, že jako ministr Pospíšil neskončí – více podrobností zde.

Každý z politiků má možnost volby a má možnost rozhodnout se, do čeho se pustí a čeho se nedotkne.

Nanicovatá poslanecká komise „vyšetřující“ brutální únik informací ze zdrojů kolem policejního prezidenta Tuhého není vyšetřující komisí, ale prodlouženou rukou pražského zametačství.

A pan Blažek se toho chopil.

Kdo je ten Blažek? Muž v pozadí, který se ale popředí nezříká, byl svržen společně s vládou Petra Nečase, po provalení průšvihu milenky tehdejšího premiéra a jejího vlivu na tajné služby a zneužívání v soukromých aktivitách vůči sokyni Radce Nečasové. Je tedy osobou, která samozřejmě volnému proudění informací úplně nepřeje.

Nyní čelí podobným osobám, které cosi odhalily, ale které to možná neprokážou, což neznamená, že se to nestalo.

Zajímavostí však je, že zatímco parlamentní komise většinou vyjadřují podporu slabším, podporu rozkrývání a byť nic nevyřeší (jako komise z listopadu 89), alespoň nedělají ostudu. Blažek si však dle svých výroků vzal za své, že pohrozí vzpurným vyšetřovatelům, aby napříště raději byli pěkně tiše, když jde o pana policejního prezidenta, či mocipány. Zavání to papalášstvím…

Zopakuji svůj tehdejší odhad, jistou míru intuice – Blažek skutečně neskončí jako Pospíšil. Ten tehdy skončil se ctí a bez ostudy.

 

 

Old town, stará Praha

14 lis

praha04-hrad

There was nice light, later afternoon…

praha05-hrad

From Prague castle to Charles Bridge…

praha06-most

And Týnský chrám… at the sunset light…

praha07-tyn

praha08-tyn-sunset2

 

 

 

Leonard

11 lis

Leonard Cohen, Canadian poet and one of the best musician ever, passed away…

leonard

Leonard´s best-known ballad is „Hallelujah“. This song has very special history. Leonard Cohen wrote it in 1984. It is really epic and majestic song, which makes connection between deep religiosity and something else… like NY Times says: „earthiness“. I think, that love is the right word…

I like Cohen version, really… (here is) but I think, that his song was bigger and stronger. Hundreds artists (NY Times says 200, is it possible?) worked with this song. Jeff Buckley, Bob Dylan, Bono and many other singers and musicians. But fairytale of this song is really long.  I mean, that Cohen´s brilliant song „Hallelujah“ was waiting… 25 years. It was waiting for a sixteen-year girl from the UK X Factor Alexandra Burke and really new song´s arrangement. It awakened „Hallelujah“ to new life.

Alexandra with Elton John here. It was magic moment of the song. Cohen´s perfect song and Alexandra had met 25 years after creation, and will never be overcome.

Burke became the first British female solo artist who sell a million copies.

Perfect article about Leonard in New York Times is here.

Some other views here: How Leonard Cohen´s „Hallelujah“ became Everybody´s „Hallelujah“.

Wikipedia: https://en.wikipedia.org/wiki/Hallelujah_(Leonard_Cohen_song)

 

Prezident

4 lis

Nedůstojný 28. říjen na Hradě i v podhradí prozrazuje míru polarizace společnosti, přičemž zároveň opomíjí (na obou stranách) mlčící většinu.

Fakt, že se Zemanovi nepodařilo stát se prezidentem všech, či „dolních deseti milionů“ je konfrontován s kandidaturou Michala Horáčka, který jakkoliv ho mám rád coby textaře a studenta v pozdějším věku, bojoval s komunismem hazardním hraním a interpretuje to dnes jako svoji podobu revolty proti zřízení.

Kauza Brady je samozřejmě ostudou Hradu, minimálně organizační ostudou a byla jak vtipně poznamenal Klaus nahrávkou na rebelii, ke které sám veliký V.K. prý nikdy záminku nedal. (Škoda, že po poslední amnestii nebyl defenestrován, s chutí bych dodal.)

V naší historii jsme měli jediného dobrého prezidenta, Masaryka. Václav Havel byl sice tím nejlepším z listopadu 1989 a pozvedl brand, chcete-li značku Československa v zahraničí na vysokou úroveň, nicméně svojí slušností a tolerancí zároveň dal v zemi prostor bývalým prominentům, přičemž bachaři a inkvizitoři předchozího režimu měli trojnásobné důchody, proti běžným bývalým politickým vězňům a týraným… Chcete-li slušností a jemností k nespravedlnosti, jakkoliv jsem byl v listopadu i později mnohokrát šťastný, že V.H. máme a jakkoliv vidím problém v tom, že Havlů bylo málo a Zemanů a Klausů moc, když ledy pukaly. Havel také neměl sílu lépe čelit Klausovi se Zemanem, což není jen jeho osobní chyba. V zahraničí však po Masarykovi udělal pro zemi nejvíc. Značka musela padnout, otázka byla jen o kolik… O devalvaci v kulturním světě se pak mohutně přičinili oba dva nástupci, jak Klaus, tak Zeman, přičemž Zemanovo buranství a sprostota občas uráží i úplně normální lidi, kteří se jinak o politiku nezajímají.

Zanikne-li diskuze o tom, kdo by měl být prezident, může se stát, že skutečně bude volba o tom, zda prezidentem republiky bude Zeman, či Antizeman, ať už se jmenuje Horáček, či jinak. To by bylo velmi nešťastné.

Možná je čas najít někoho, kdo se s politickou elitou předchozích dvaceti let nezapletl, někoho, kdo má vlastní hodnoty a představu a nepotřebuje se vymezovat vůči buranům jakéhokoliv typu a konečně člověka, který pochopí, že je třeba nastavovat zrcadlo drzým politikům doma, nebude xenofobní, ale zároveň nebude vítačem imigrantů, kteří by neměli v úmyslu osvojit si naše hodnoty, bude spojovat a nerozdělovat a při tom budovat značku naší země v kulturním světě. A pokud by k tomu dokázal navázat na odvážné vystupování ve věci lidských práv, vymkl by se agendě Klause i Zemana.

 

 

Bryan Adams v Praze

13 říj

5. 10. 2016 hrál Bryan Adams v O2 aréně. Pěknej koncert, dalo by se říct. Vlastně hodně pěknej. Svižný úvod v podobě nabroušených rock ‚n‘ rollů následovaly rockové balady a v průběhu koncertu také vyměnil ostrou kapelu za akustickou kytaru.

bagup

Hrál a zpíval naplno, po pódiu běhal jako za mlada a jeho roky byste mu nehádali a jeho dvorní kytarista Keith Scott ukázal, co se děje, když se s kytarou kamarádí kytarová legenda. Kdyby to nebylo rouhání, skoro bych řekl, že se Keith přibližoval k marvinovské kytaře (Hank Marvin)

Pak jsem si přečetl článek, jak hrál Bryan v Praze na nostalgickou strunu… (to je něco jako napsat, že škodovka vyrábí auta a podivovat se nad tím)… jak měl hluchá místa… (upřímně řečeno, nevím jaká jsou tím myšlena… koncert to byl totiž velmi svižný…)… a slovy Cesty na Severní pól, „jsou chvíle, kdy by se měli /hudební kritici/ popravovat“.

Tohle byla jedna z nich – upřímně řečeno, mám dojem, že Hana Langrová byla na jiném koncertu než já.

Kromě toho, že fanoušci v O2 aréně samozřejmě „dost obstojně“ NEnahradili Bryana, není ani zcela přesné tvrdit, že koncert neměl dynamiku.

Naopak Bryan předvedl to, co dělá celá desetiletí skvěle – čistou muziku, záběr od rocku až k rockovým baladám a možná nejpůsobivější byly pak právě hity zpívané s akustickou kytarou.

Diváky zapojoval Bryan více, než je zvykem, nenechal se odradit jejich (naší) počáteční stydlivostí a nakonec se to povedlo, což sice nedopadlo tak, že by diváci Bryana a jeho hochy nahradili, ale spíše jsme se stali docela slušným doprovodným tělesem a zkusili si pár muzikálních vtipů, které Bryan nevzdal, když to zpočátku vypadalo, že se nechytneme… Takže zase výborný…

Koncert jak má být.

Až na ty kritiky… Jenže co, naplat, čím by se kritici živili, kdyby se nesnažili najít něco i na Bryanovi a jeho kapele.