Štěkot Štěcha

22 čvn

Štěch

Sousedé mohou nahlašovat živnostníky…

Politická reprezentace posledních 27 let se moc nevyznamenala. Nejen, že nepracovala dostatečně tvrdě a neměla v zásadě jinou koncepci, než se přisát na penězovody a rozkrást co jde, ale v zásadě ze slibu, že do patnácti let doženeme úrovní sousední Německo, zbyly jen slova. Startovní čára je podobná té před dvaceti sedmi lety, jakkoliv se úroveň v Evropě celkově zvyšovala.

Ekonomika šlape dostatečně dobře na to, aby lidé neuvažovali o defenestraci a opravdu radikální změně. Štěchův štěkot, o bonzáctví na nejzranitelnější část živnostníků, však odhaluje naprosté pokrytectví politické reprezentace a po Mládkovi (z Prognosťáku) mluví o něčem, čemu sám dobře nerozumí…

Je to podobné jako s účtenkami, onehdá jsem sledoval rozesmáté policejní hlídky na Matějské v Praze, před jejichž očima probíhalo praní špinavých peněz Kočkovými kolotočáři, za pár minut se tam protočily jen na jediné atrakci tisíce korun, lidé dostali plastový žetonek, odevzdali na atrakci a odtud zpět do pokladny a pořád dokola… a žádný účet… V tu chvíli mi přišlo trochu líto toho hostinského ze sudet, který, když má fakt dobrý večer, tak má tržbu dva tisíce z čehož více než 70% sežerou náklady… a dneska to už dělá spíše jako určitou oběť pro komunitu a štamgasty, než aby se mu ta dřina nějak zvlášť vyplatila a teď si ještě musí koupit EET pokladnu, aby náhodou stát nezruinoval…

Socani, ale i ostatní vládní politici nežijí v realitě – nejen, že si ne každý živnostník přeje být zaměstnán u centrálně plánovaného soustruhu, ale ono tady těch prázdných několik desítek tisíc soustruhů ani není, navíc část živnostníků je v takovém věku, že už je nikdo nikdy nezaměstná.

Ve Škodovce jsou stovky (tisíce?) agenturních „zaměstnanců“, jenže český politik je srab a na místo, aby projednal rozumný postup s mladoboleslavskou Škodovkou, reálně zvýšil příjmy rozpočtu a pozor: významně zlepšil postavení novodobých otroků, půjde jednodušší cestou – vyřádí se na těch nejslabších a nejméně chráněných. Do očí bijící je to u odborářského funkcionáře Štěcha… podobně jako u Kočkovy Matějské pouti bude s úsměvem přikrývat jednání velkých a silných, a… statečně si to vyřídí s tím hospodským ze Sudet… který možná fakt ty tři stovky denně platí paní na mytí nádobí „na živnostenský list“. Dále v mnoha případech menších firem a startupů, jejichž budoucnost je nejistá a zdroje příliš malé, by ústupek Štěchovi znamenal, že tyto firmy v praxi nemohou kombinovat různé zdroje, přičemž dens svůj core-business řeší kmenovými zaměstnanci a část činností outsourcují ať už od specializovaných společností, či od drobných živnostníků, aby vůbec měli nějakou naději na přežití, mezi impérii hodných miliardářů, kteří zneužívají systém a podvodně z něj vylákávají desítky milionů korun (dtto Babišovo hnízdo, čápa bych urazil).

Štěch v sobě nezapře bolševicko-odborářské uvažování a nedochází mu, že teoreticky lze mlít prázdnou slámu o čemkoliv, včetně skvělého nápadu na podporu práskačství mezi sousedy a při tom by mohlo být otázkou, co tenhle papaláš za svých posledních 27 let v politice vlastně vyprodukoval a kolik to celkem stálo tenhle ekonomický systém – a reálně každého z nás.

Docházím pak k velmi zajímavému a trošku nadsazenému závěru – Štěch by v posledních 27 letech poškodil naši krásnou zemi méně, kdyby po celou tu dobu pracoval na „švarcsystém“, a každému z nás by sebral méně z naší peněženky za jeho křišťálově čisté odvody z platů, jež se neměřily ani produktivitou, ani výkonem, ale pouze schopností mlít prázdnou slámu a až konečně odpluje do důchodu, škodil by opět méně, protože by téměř žádný důchod neměl…

Mám mezi svými známými řadu živnostníků – řemeslníků a jednoho učitele angličtiny, tito lidé, nejen že makají jako barevní (a reálně pro mnoho subjektů – takže o švarcsystém nejde) a nemají úplně jednoduchou obživu, ale rozhodně si své peníze vydělají svojí prací, na své RIZIKO, bez socanské, či odborářské, nebo bolševické JISTOTY a ještě mají na rozdíl od mnoha evropských zemí natolik velkou administrativní zátěž, že by se s nimi mělo jednat s respektem a úctou. Už pouhý náznak, že by měli být sledováni svými práskačskými sousedy je odporný. Rozmazlený Štěch dělá z těchto pracovitých lidí osoby podezřelé a hodné sledování ze strany sousedů – zaměstnanců.

Vůbec tohle nebezpečné téma o dvou třídách – už tu bylo. Za bolševika. Nyní Mládek a Štěch nastolují opět dvě třídy – jedna, která je vzorná – to jsou zaměstnanci a ty druhé, které budeme práskat.

Velký odborář a echtSocan Štěch by se při každé své výplatě a odvodech, které za něj všichni platíme (je roky placen z veřejných financí, tedy z naší kapsy), měl červenat a uklánět směrem k cechu živnostenskému, který toleruje skutečnost, že on a jeho kamarádi napříč politickým spektrem, k bohatství a lepší atmosféře v naší zemi nejen nepřispívají, ale občas přijdou s estébáckým nápadem, že by se ti nejchudší dali vzít u huby ještě víc, kdyby se tak nějak podpořilo jejich práskačství…

Navíc si zjevně neuvědomuje, že ty opravdu velké firmy, které by se daly řešit už nyní, disponují natolik sofistikovanými advokátními kancelářemi, či vlastními advokáty, že budou švarc využívat nerušeně dále a nikdy nikdo je za to k odpovědnosti nepožene.

Kdyby v případě Štěcha nešlo o prázdný štěkot, ale opravdovou chuť přispět k něčemu lepšímu, tak vyrazí do německé Škodovky a dohodne okamžitou změnu v agenturním zaměstnávání. Přinese tak do rozpočtu peníze, zlepší faktické postavení novodobých otroků, omezí odtok zdrojů směrem k podezřelým „agenturám“ a ve finále přispěje k něčemu dobrému… Ale to by bylo náročné a hrozilo by mu, že mu někdo kamenem rozbije okno, takže nápad s práskačstvím, který útočí na nejnižší pud závisti u některých zaměstnanců a má za účel přitáhnout SocDem část voličů, je jednoduchý a v naší zemi se mu tak těžko odolává…

K agenturním zaměstnancům třeba článek zde.

 

 

 

 

 

 

Vlámat se do otevřených dveří

21 čvn

Česká vláda nemá pět pohromadě. Připomíná osobu, která se snaží vlámat do již dávno otevřených dveří. Dělá při tom ještě sebe-oslavný povyk a tolik hluku, že ho sousedé rozhodně nepřeslechnou…

SocDem před volebním výpraskem pokouší štěstí, přičemž se podílí na další destrukci kreditu naší země v zahraničí.

Systém přerozdělovacích kvót nefunguje, dveře jsou již dávno otevřené. V Česku prostě nemáme frontu několika set tisíc muslimských uprchlíků, kteří se tu chtějí usadit. Když se tu někdo náhodou objeví, tak velmi rychle šupajdí do Německa a dalších zemí.

Jinými slovy: V tuhle chvíli třískat do stolu a dělat prázdná gesta ve smyslu rezolutního rozhodnutí: „Žádné další nepřijmeme“, je… trapné a poněkud hloupé.

I kdybychom neměli v úmyslu už nikoho přijmout, je dobré dělat kolem toho humbuk v tuhle chvíli, namísto pozitivního jednání se stejným cílem?

Opravdu máme zameteno před vlastním prahem, když se pouštíme do mediální provokace, na kterou nezbyde, než reagovat?

Vyjde naše sázka na Polsko, po předchozím debaklu?

A může na tom SocDem vytřískat politický kapitál a zachránit se ze svého pádu na dno? Chovanec i Zaorálek zjevně myslí, že ano…

Otázkou je, zda-li českému voliči nedojde, že aktuální politická reprezentace přisátá na státní penězovody je podstatně nebezpečnější než mediálně i politicky přiživovaná hysterie „o uprchlíkovi“, která politikům vyhovuje (dtto Orwellův román 1984 – s neustálou potřebou hysterie a strachu mezi lidmi pro potřeby diktátora).

 

Likvidovat nebo redukovat?

15 kvě

Zemanova poznámka k Putinovi v Číně sice naznačuje jeho smysl pro humor a v jeho případě je poměrně jistě i nadsázkou.

Problémem však je kontext a komunikační partner.

Novináři by se měli likvidovat, na to Putin: „Likvidovat ne, postačí redukovat…“.

V případě Putina to už úsměv na tváři nebudí, obzvlášť zamyslíte-li se nad osudy některých nepohodlných novinářů v posledních letech v Rusku.

Neprokázal mimochodem Zeman naprostou neúctu k principům demokracie?

Babiš, Zeman a Sobotka

10 kvě

Začala tu estráda.

Babiš zjevně provokován konkurenty, či v horším případě Chovancovou figurkou, prokázal, že není schopen odolat pokušení získávat informace potutelným způsobem… trestní oznámení měl podat před rokem, ne nyní…

Sobotka, poprvé v roli sympatičtější než obvykle, totiž v roli toho, kdo se významným způsobem postavil proti prezidentovi a při tom dokonce zachoval i určitou vážnost, když byl konfrontován Zemanovým primitivním a manipulativním útokem na Hradě…

Zeman, zjevně pookřál v naději, že si bude moci pohrát s úřednickou (rozuměj: „svojí“ novou vládou) a pak, zklamáním málem praskl, když si uvědomil, že Sobotka našel podstatně vhodnější řešení a konečně se zachoval jako předseda vlády ve své vládě…

Škoda, že ta estráda je tak moc předvídatelná, škoda, že žádný z protagonistů nic nenabízí, škoda že to spěje opět jen a pouze do pocitu naprostého zhnusení… Namísto (byť) pokleslé zábavy, přichází, slovy Wericha, nuda a nudno…

Jak se máme?

11 led

Češi jsou sice největšími ateisty v Evropě, ale zdá se, že to není vyšší mírou dopadu osvícenství, či větší mírou liberality. Zároveň totiž patří v Evropě k místům s nejvyšší mírou reálné xenofobie a předsudků ve smyslu rasy, náboženství i přesvědčení. Český ateismus tak prozrazuje, že jde více o nedůvěru v instituce, než reálný výpadek víry, jako takové.

Češi též podléhají paradoxně více, než například Němci, mediální hysterii a ač se pravděpodobně s uprchlíkem nesetkali, představuje pro ně bytostné riziko, jakkoliv počet lidí, kteří zemřou denně na silnicích (zmrzačení a úrazy nepočítaje), je rizikem ne stonásobně, ale vezmeme-li poslední rok 2016 zhruba 600 násobně vyšší. Jedná se tak o klasickou chybu percepce a dobře popsanou chybu lidského mozku, který marginální jev hodnotí iracionálně podle emotivního dopadu.

Namísto racionálního hodnocení převládá emocionální hysterie. Těží z ní politici, kteří jako například Chovanec mluví o zásadním zhoršování bezpečnostní situace a naznačují, že jsou schopni svými opatřeními předejít problémům. Potichu prochází zákon, který legalizuje možnost špiclování vlastních občanů bez předchozího rozhodnutí soudu, zatímco se paradogně ukazuje, že právě tato vojenská rozvědka nejen, že byla zneužívána Nečasovou ke špiclování zákonné manželky premiéra, ale zároveň docházelo zjevně i k jistým únikům, kdy následně média pouštěla část informací o Radce Nečasové a jejím okolí, tzn. zjištěné informace putovaly podivným směrem. Lidé tolerují politikům legalizaci špiclování bez předchozího soudního rozhodnutí a kupčí se svojí svobodou, aby ji vyměnili za iluzi bezpečí. Chovance a jemu podobné bych rád upozornil, že až se nějaký terorista rozhodne spáchat atentát v Česku, tak ho spáchá a dle expertů to není otázkou: „jestli“, ale „kdy“ a předchozí špiclování vlastních občanů tomu s vysokou mírou pravděpodobnosti nezabrání.

Chovancovi a jemu podobným též uniká, že v Evropě bylo více obětí teroru v sedmdesátých a osmdesátých letech, takže je účelovým tvrzením, že se situace dramaticky zhoršuje.

Pozorovatelné drolení EU a silácké řečičky nacionalistů spolu s tématem uprchlické krize je smutným důsledkem menšího problému, než se zdá. Tzn. menší problém působí horší důsledky, než by měl, pokud by byl řešen racionálně. V EU je samozřejmě horším problémem výkonný a úspěšný sever a nevýkonný a neúspěšný jih. Nicméně pozornost je poutána k jevu emotivně nejzajímavějšímu, jakkoliv není racionálně nejdůležitějším.

Lidé podléhají skepsi více, než by měli a vyhodnocují i svoji situaci pod dojmem černých skel ve svých brýlích, přičemž jsou politiky a médii utvrzováni v tom, že právě tento pohled je reálný…

Jak se máme?

Hezké srovnání dvou set let je v obrázku (Kamile dík):

world-as-a-100-people

Prezentuje tento web: http://wp.production.patheos.com/blogs/religionprof/files/2016/12/img_0356.jpg

Takže možná je čas zbavit se zbytečných depresí a přehnaného a vnucovaného strachu. Možná je také čas podívat se, jestli ti naši politici poněkud nezneužívají současnou hysterii, aby odvedli pozornost od důležitějších témat a zda-li náhodou směna svobody za iluzi bezpečí není daleko vyšším rizikem, než si lidé aktuálně připouští.

 

Hledá se posádka – 2017

20 lis

wp_20150421_10_59_58_pro

Plánujete neobvyklou dovolenou? Chtěli byste si vyzkoušet plných sedm dní a nocí na lodi v Chorvatsku? Rádi využijete nízkých nákladů mimo sezónu? Prodloužíte si léto 2017? V tom případě máte ideální příležitost vyplout na moře.

Během sedmi dnů na moři absolvujete výcvik základů námořního jachtingu, zažijete vítr v plachtách i zastávky v úžasných zátokách, koupání, nocování na bóji, či na kotvě, nebo přistání v marinách.

Moře, slunce, koupání, šnorchlování a plachtění, skvělá kombinace, že? A co středomořská kuchyně? Domnívali jste se, že je to drahé? Pak Vás možná překvapí, že není.

Náklady včetně dopravy 11-14.000 Kč na osobu (dle finálního počtu osob/zvolené lodi/nákladů v marinách). Při zarezervování kajuty pro dva i trochu levněji.

V ceně: doprava, pobyt na lodi včetně lůžkovin, strava na lodi, nápoje na lodi, náklady na kotvení v marinách (předpoklad 3x marina, 4x venku).

Cena nezahrnuje: pojištění léčebných výloh (zajistí si každý zvlášť), restaurace apod.

Co vyžaduji, abyste mohli jet jako moje posádka: Nekonfliktnost, pozitivní vztah k moři a přírodě, ohleduplnost vůči ostatním, chuť učit se, schopnost spolupracovat, schopnost respektovat pravidla námořního jachtingu.

Pokud Vás láká příležitost prožít úžasný týden za relativně nízkých nákladů na moři, vyplňte nezávaznou přihlášku níže – na přelomu února/března 2017 proběhne krátké setkání se zájemci o plavbu s povídáním o moři, zodpovězením dotazů a možností následného rozhodnutí.

Nezávazná přihláška k plavbě konané 7. 10. 2017 – 14. 10. 2017:

Pokud jste skupinou o 6-8 osobách, lze zorganizovat plavbu výhradně pro Vás jakožto uzavřenou skupinu, je to možné. Kontaktujte mne případně. Lze též zajistit plavbu včetně rozšířených služeb – tzn. zajištění i kuchyně (aniž byste pomáhali s vařením/vařili), nebo dokonce aniž byste přímo spolupracovali při vlastní plavbě. Můžeme Vám připravit individuální kalkulaci.

 

Blažkovy úlety

18 lis

Zvláštní člověk, tenhle pan Blažek…

blazek

Už před dlouhou dobou jsem o něm trochu psal. Nezklamal. V předchozím článku jsem předpovídal, že jako ministr Pospíšil neskončí – více podrobností zde.

Každý z politiků má možnost volby a má možnost rozhodnout se, do čeho se pustí a čeho se nedotkne.

Nanicovatá poslanecká komise „vyšetřující“ brutální únik informací ze zdrojů kolem policejního prezidenta Tuhého není vyšetřující komisí, ale prodlouženou rukou pražského zametačství.

A pan Blažek se toho chopil.

Kdo je ten Blažek? Muž v pozadí, který se ale popředí nezříká, byl svržen společně s vládou Petra Nečase, po provalení průšvihu milenky tehdejšího premiéra a jejího vlivu na tajné služby a zneužívání v soukromých aktivitách vůči sokyni Radce Nečasové. Je tedy osobou, která samozřejmě volnému proudění informací úplně nepřeje.

Nyní čelí podobným osobám, které cosi odhalily, ale které to možná neprokážou, což neznamená, že se to nestalo.

Zajímavostí však je, že zatímco parlamentní komise většinou vyjadřují podporu slabším, podporu rozkrývání a byť nic nevyřeší (jako komise z listopadu 89), alespoň nedělají ostudu. Blažek si však dle svých výroků vzal za své, že pohrozí vzpurným vyšetřovatelům, aby napříště raději byli pěkně tiše, když jde o pana policejního prezidenta, či mocipány. Zavání to papalášstvím…

Zopakuji svůj tehdejší odhad, jistou míru intuice – Blažek skutečně neskončí jako Pospíšil. Ten tehdy skončil se ctí a bez ostudy.