Archív | Byznys RSS feed for this section

Výhrady ke CLOUDu?

16 dub

Provokativní miniseriál o cloudu | díl II

Chcete-li cokoliv prodat, musíte se vypořádat s námitkami a překonat je. Jedním z nejefektivnějších postupů je vytáhnout námitku a před zraky potenciálních kupujících ji rozcupovat. To si samozřejmě velcí hráči uvědomují a jejich PR oddělení jedou na plný výkon.  Jsou námitky skutečně vyřešeny?

V korporátní sféře je situace samozřejmě velmi odlišná od retailového prostředí a od masově rozšířených cloudovských aplikací typu GoogleDocx, nastupujících Microsoft Office 365. Proto tento miniseriál zvažuje argumenty z podnikového prostředí pro běh klíčových aplikací.

BEZPEČNOST

Je bezpečné, aby klíčová data firmy byla mimo firmu (účetnictví/data o zákaznících/zakázkách…)? Námitku bezpečnosti si velcí hráči uvědomovali už od dob tlaku na outsourcingová řešení – právě tato námitka zlikvidovala v zárodku celou řadu projektů a proto došlo ke změnám tak, aby tato námitka přestala být likvidačním protiargumentem. Bezpečnost u většiny cloudovských technologií není problém, neboť zajišťují:

  • Bezpečný přístup dle přístupových práv,
  • Zálohování dat (např. Microsoft: tři kontinenty – umíte si představit, kolik byste museli investovat, abyste si vybudovali tři vlastní datacentra v Evropě, USA a Austrálii?),
  • Dohledové centrum = dokonale hlídaní ADMINi (své lidi neohlídáte lépe),
  • 99,96% garantovaný běh většiny systémů.

Z toho jasně plyne, že středně velká firma nemá šanci mít ani srovnatelnou bezpečnost. Tato námitka tedy byla přesvědčivě vyvrácena – patří dnes k těm jednodušším.

Přes to je opomíjen jeden problém, který souvisí s tím, že slovo BEZPEČNÉ není synonymem pro KONZERVATIVNÍ. A jsme u jedné z příčin, proč si v Česku mnozí vylámali zuby při první vlně outsourcingu.

KONZERVATIVNÍ x LIBERÁLNÍ

Šance, že zemřete v zábavním parku na horské dráze je asi 1:1,5 miliardě. Přes to existuje mnoho jedinců, kteří by na horskou dráhu nevlezli ani za nic. Žádný argument o bezpečnosti je nepřesvědčí a raději odjedou autem na chalupu, přičemž pravděpodobnost, že se vážně zraní nebo zemřou v autě, či při zahradnických pracech je mnohonásobně vyšší. Reálná bezpečnost pak se skutečnou bezpečností nemá přímou vazbu. České prostředí (ITC) je konzervativní a z hlediska technologické infrastruktury jsou firmy dobře vybavené – tyto dva parametry sehrají podobnou úlohu, jako v uplynulém období zhruba osmi let, kdy jsme z hlediska ochoty k přechodu na outsourcing nepatřili k těm progresivnějším. Naše ochota jít do outsourcingu byla ve srovnání s USA, nebo západní Evropou malá. Stejně tak tomu bude v oblasti CLOUD computingu. To, že je něco bezpečné ještě neznamená, že to chci. Manažeři budou velmi důkladně zvažovat každou z oblastí a rozhodovat se budou relativně pomalu. Jedinou nadějí těch opravdu velkých hráčů na rychlý rozjezd se stanou start-upy (nově vzniklé firmy), projekty na dobu určitou (kdy pořízení infrastruktury nedává smysl) a menší firmy, které ještě vlastní infrastrukturu nemají, nebo jsou na hranici její životnosti. Ochota k přechodu do CLOUDu bude s velikostí firem klesat.

Řeknete si – to je emotivní argument? Ano, jenže tím automaticky není neplatný. I na trh s jeho náladami, na ekonomiku s její obtížnou predikovatelností je třeba pohlížet komplexně a emotivní stránky nepřehlížet.

LEGISLATIVA

Legislativní překážky se liší odvětví od odvětví. Je zřejmé, že data o pacientech na Kokosových ostrovech asi není to pravé ořechové, podobně jako účetnictví státem ovládaného podniku v Mosambiku. Faktem je, že se legislativa bude vyvíjet a alespoň v Evropě nás čeká celá řada změn, které budou postupně příznivější pro cloudovské technologie i v citlivých oblastech – je to logické, protože dokáži-li zajistit určité parametry poskytované služby a bude-li evropská legislativa konvergovat, je v zásadě úplně jedno, zda-li mám datacentrum v Bratislavě, Praze nebo Londýně.

VOLNOST

S jednoduchostí a rychlostí (využívání bez nutné instalace/implementace) dochází k jistým omezením. Tato omezení aktuálně též postihují spíše větší, nebo velmi specifické firmy. Postupem dojde zřejmě v branži k podobnému efektu jako v oblasti retailu, kdy málokomu vadí jednoduchost (a jistá omezenost) iPADu, nebo jednoduchost GoogleDocs ve srovnání  s možnostmi kancelářského balíku „office“ (ať už OpenOffice, nebo Microsoft Office). Za rychlost a dostupnost služby tedy zaplatíme omezeními, ta však nemusí být vždy na škodu a v některých případech mohou dokonce pomoci zjednodušit některé agendy a donutit nás k optimalizaci procesů.

CENA

Obchodníci, kteří mají prodávat cloudovské aplikace (tedy opět ty velké pro firmy) často na počátku nepochopí situaci. S motivací sobě vlastní podlehnou pokušení zahledět se na cloudovské řešení jako na řešení, které se prodává CENOU. (Jen velmi špatní obchodníci prodávají cenou. Bohužel většina průměrných se o to pokouší.) Po prvních několika kontaktech a zmaru jim najednou dojde, že cena není u cloudu skutečným argumentem (tomu se bude věnovat celý jeden článek). Někdy jsou z toho natolik rozčarováni, že s extremismem sobě vlastním začnou hlásat – to je neprodejné.

Hlavní message cloudovských řešení ale nikdy nebyla: „je to levné – nebo dokonce levnější než on-premises řešení“!

Hlavní message byla a je: „POUŽÍVEJ IHNED, BEZ ZÁVAZKU (nebo s malým závazkem) a o INFRASTRUKTURU SE NESTAREJ.“

A co uvede prodejce cloudovského řešení do deprese, když pochopí a přijme za své, že nemá v ruce cenovou bombu a nepobije konkurenci tak jednoduše, jak si myslel?

INTEGROVANÁ ŘEŠENÍ – VĚTŠÍ INFORMAČNÍ SYSTÉMY S BOHATOU DATOVOU KOMUNIKACÍ

Mnoho současně využívaných „enterprise“ řešení, která jsou ve firmě integrována a vzájemně spolu komunikují. Jejich převod (současný a rychlý) bývá tak složitý, že projekty často končí na úrovni studie proveditelnosti.

Jeden z anglických článků o argumentech pro a proti ještě zmiňuje:

  • nevyřešenou SLA (servis level agreement – podporu na základě definované služby) – to ve skutečnosti přestává být problém, mnoho dodavatelů nabízí základní úroveň v ceně, někteří ještě příplatkovou službu,
  • obtížnost řízení (manage) – administrace – cloudovských aplikací – administrace: to je zásadnější problém, pokud je firma zvyklá na dokonalý servis vlastního IT s mnoha specifickými a rychlými reporty, či zásahy do systému, které rychle mění funkcionalitu (customizace).

Proti námitkám samozřejmě stojí výhody cloud computingu:

  • Okamžitý přístup uživatelů bez nutnosti instalace/implementace
  • Flexibilita pro uživatele (rozhodnutí co zrovna budou využívat)
  • Centralizovaná infrastruktura – využití cizí infrastruktury bez nutnosti investice, spotřebujete jen výkon, který potřebujete
  • Ochrana před zničením (živel, zcizení)
  • Model PAY-AS-YOU-GO (zaplať jen to co spotřebuješ)
  • Green technology – poskytovatel sdílí optimálněji výkon svého datacentra, provoz tedy je ekologičtější, než v případě zbytečného plýtvání způsobeného redundancí zdrojů rozdrobených v mnoha firmách.

Při rozhodování o volbě cloudovských technologií bychom měli bedlivě zvažovat jak klíčové argumenty: bezpečnost, analytický rozsah řešení a vazbu na aktuálně integrované aplikace, cenu (versus TCO), měli bychom vědět, zda-li patříme spíše do konzervativnějšího, nebo liberálnějšího proudu a měli bychom mít jasno v legislativě. Určitě stojí za to srovnat si podmínky aktuální podpory (SLA) a být si jisti, že nástroje pro adminy, budou dostatečné. Existuje-li nějaká pochybnost, doporučoval bych zpracování studie proveditelnosti, do které uveďte i veškeré námitky, to vám usnadní následné rozhodnutí.

Příště: Svět ERP a CRM

Reklamy

„Požehnané doby drahoty…“

14 dub

„Ano, v dnešních spořádaných a – abych tak řekl – požehnaných dobách drahoty si nemůžeme představit sociální zlo neomezené hojnosti. Myslíme si, že by to nebylo nic jiného než ráj, ráj na zemi, kdyby všeho byly najednou nekonečné zásoby…“ (z kapitoly XV. – Pohroma*)

Pořád máme to štěstí, že žijeme v jedné z bohatých zemí světa. Občas si říkám, že lidé poněkud panikaří a trochu dramatizují „Kalouskovo zdražování“ a tak trochu opomíjejí, že jsme si prostě všichni žili tak trochu nad poměry. Jsou chvíle, kdy je mi vlastně Kalouska líto, soustřeďuje se do něj nenávist a projektují se do něj nenaplněné naděje.

Naneštěstí se s bojem proti korupci nepostupuje rázněji a úspory za snížení rozbujelé korupce nejsou nikde znát. To samozřejmě zcela logicky demotivuje občany, aby mohli zatleskat vládě za konzervativní přístup. Doslova to vhání voliče do náruče Sobotkovy ČSSD, která se však v přístupu ke korupci nijak neliší od zbytku.

Možná je utopické doufat v obojí – tedy úspory spojené s minimalizací korupce. Možná ale máme takovou povinnost – včetně povinnosti něco malého v tom smyslu dělat, každý dle svých možností. Něco ve smyslu: povinnost naděje.

A co kdybychom podlehli i trochu optimismu a tak trochu po čapkovsku obrátili úhel pohledu a podívali se na současnost, jako na „požehnanou dobu drahoty“?

Možná na ni jednoho dne budeme vzpomínat s láskou.

*Továrna na Absolutno, Karel Čapek

Cloud a český byznys

12 dub

cloud Provokativní miniseriál o cloudu | díl I

 Dneškem zahajuji miniseriál, který naštve marketingové a PR oddělení Oraclu, Microsoftu (a Googlu).

 Kdo nemluví o cloudu neexistuje! Kdo nenabízí produkty v cloudu, brzy zkrachuje. Kdo nenakupuje cloudovská řešení není cool a navíc mu ujíždí vlak… A tu o červené Karkulce jste slyšeli?

 Cloud není ve skutečnosti až tak převratný, ani až tak nový.

 Cloud můžeme chápat jako poskytování infrastruktury, platformy, nebo konkrétního produktu (softwarového) formou služby.

V principu tedy nenakupujeme licence ani hardware, hradíme pronájem:

  • za hardware (či jeho část, či jeho výkon),
  • za produkt (software)
  • a (občas se na to v prvotních výpočtech zapomene 😉 za platformu (například Microsoft Server, či Microsoft SQL server…).

Existuje zde samozřejmě obrovský retailový trh – tedy endusers – koncoví uživatelé, kteří využívají masově dostupné webové služby – výborným příkladem jsou GoogleDocs, WordPress.com atp. Ponechme je však stranou a rozhlédněme se po trhu zrakem otrle manažerským.

Do úvah ještě přiřaďme typicky české konzervativní prostředí, které poněkud zkřížilo obchodní plány globálních hráčů již v době nástupu outsourcingu (všechny ty SaaS, PaaS….) a odnesl to nejeden nešťastný obchodník. Ukázalo se tak, že (alespoň hovoříme-li o enterprise a medium business) firmy v Česku preferují vlastní technologie IN-House a na rozdíl od USA, nebo od západní Evropy mají podstatně menší ochotu posouvat svá data mimo své prostředí.

Na co tedy lákají globální hráči nové uživatele?

Shrneme-li to do jedné věty: Zapni a používej. Tedy rychlost – snaha o nulovou implementaci. Rajskou hudbou by mělo být: nemusíš mít vlastní server (servery), nemusíš kupovat licence a zdlouhavě instalovat a (světe div se) nemusíš ani implementovat.

A co je pro jedny rajskou hudbou – a tady si dovolím drzé tvrzení: jedny = ty malé, začínající, bez specifických nároků, ty kteří jsou schopni a ochotni akceptovat standard a nasadit si železnou košili – může být samozřejmě pro druhé pořádně hořkou pilulkou: druhé = středně velké a velké firmy s vybudovanou strukturou, definovanými procesy, celou řadou dalších aplikací, které jsou integrovány do jednotného ITS prostředí.

Když to ještě doprovodíme pár kuriozitkami – například Microsoft neumožňuje odzálohovat SQL databázi při využívání cloudovskému Microsoft Dynamics CRM a navíc neumožní do cloudu umístit vlastní aplikaci, máme z toho obrázek, který přestává vypadat nablýskaně a krásně a na místo jednoho malého pěkného obláčku na azurové obloze jsme tváří tvář potemnělému nebi plného temných mraků. Samozřejmě se politiky poskytovatelů mohou v čase měnit, nicméně jistá omezení zde budou.

Bude se situace s outsourcingem opakovat? Bude rozjezd cloudovských řešení pro podniky skřípat podobně jako předchozí pokusy převést firmy do odběru outsourcovaných služeb?

Miniseriál bude pokračovat články:

16.4. VÝHRADY KE CLOUDU – NÁMITKY? Chcete-li cokoliv prodat, musíte vytáhnout nejvážnější námitky a rozcupovat je na kusy… povedlo se to skutečně?

18.4. SVĚT ERP A CRM

20.4. ČESKÝ PROJEKT, KTERÝ PŘEDBĚHL SVOJI DOBU A… ZEMŘEL

23.4. CLOUD – JAK JE TO S CENOU?

Autor je mimo jiné marketingovým ředitelem technologické společnosti Digital Resources a.s.. Publikované názory nejsou však oficiálními stanovisky společnosti a nemusí být zcela v souladu s marketingovými strategiemi :-).

Brusel stopnul dotace

16 bře

Brusel stopnul dotace Fakt jsme ušetřili 70 MLD?

Principy jsou podobné přírodním zákonům. Můžeme je repektovat, nerespektovat, ale v obou případech je na konci důsledek. Některé principy nás doprovázejí v podobě zlidovělých přísloví.

„Nedráždi hada bosou nohou!“

Kdybychom si přečetli článek o puberťákovi, který tak dlouho dráždil kobru bosou nohou, až ho uštkla a zemřel, asi bychom si pomysleli: hlupák (v mírnějším pojetí), pitomec (pakliže bychom do toho vložili trochu více emocí), nebo debil (kdybychom s tím potřebovali vyřešit ještě nějaký svůj problém a frustraci)…

A co my – nedráždili jsme? A nemachrovali jsme?

Když se vláda rozpočtové odpovědnosti rozhodne nepodepsat dokument o rozpočtové odpovědnosti a namísto vyžadovaných 100 rozhodne podarovat pouze 30, očekával bych, že před tím udělá velmi primitivní výpočet. Vláda by totiž měla konat tak, aby rizika odpovědně zvažovala a vybírala takovou cestu, která když není dobrá, je alespoň nejméně špatná.

Stačilo srovnat dvě čísla a zvážit další dva faktory. Které číslo je menší?

70 MLD < 430 MLD

70 MLD – hypotetická úspora, když odepřu EU tuto část z příspěvku (pokud EU nedám 100, ale jen 30)

430 MLD – hypotetické riziko, peníze, které ještě nepřitekly a přitéct na dotacích mají (reálně je zde ještě faktor již čerpaných dotací, tzn. další zvýšené riziko vracení již vyčerpaných dotací opět se bavíme o desítkách až stovkách MLD)

Opravdu bylo toto srovnání tak složité?

Do závěrečného výpočtu, tedy do okamžiku před zutím boty a svlečením ponožky, vstupovaly ještě dva faktory:
1) Je had jedovatý? (může mít kousnutí vážnější následky?)
2) Jsem tak mrštný a šikovný, že to zvládnu, pěkně si pohraju, pěkně ho rozdráždím, pobavím se… a pak si půjdu po svých? (mám pořádek v systému čerpání a výplat dotací a jsem schopen jakýkoliv výpad dokonale ustát?)

Vláda pak sehrála divadélko “ MY a Velká Británie  „, následovala groteska v Bruselu, kde se tak nějak nepodařilo vlastně vysvětlit, kde je problém a že se nepřipojíme, (světe div se – přes to jim) dáme třetinu.

Tak jsme jim všem zase vypálili rybník. (Poté, co kvůli nám změnili text smlouvy, jež jsme nepodepsali.)

A opravdu jsme tak udivení tím co přichází?

Když v Bruselu budou chtít (a mimochodem začali jsme si my), tak si HRAVĚ vezmou víc než 100 MLD.

A když to udělají, tak z celého divadélka zbyde jeden furiantsky nepodepsaný dokument o rozpočtové kázni, vládou, která sama sebe nazvala vládou rozpočtové odpovědnosti.