Archív | Korupce RSS feed for this section

Medaile

15 říj

Dnes požádám organizátora Velké pardubické, aby mi zaslal medaili. V širším slova smyslu si ji zasloužím, neboť jsem v bezpečí televizní obrazovky fandil Váňovi.

(Václav Klaus si prý medaili za boj s komunismem zaslouží, neboť s ním bojoval v „širším slova smyslu“. 🙂 )

Reklamy

Pokud – tak

10 říj

Pokud Václav Klaus dostal v USA medaili za boj proti komunismu, tak bychom neměli příliš otálet a měli bychom udělit vyznamenání i Miroslavu Štěpánovi, který se o pád komunismu zasloužil ještě zásadněji, svým originálním projevem v ČKD.

Zřejmě uzrál čas na to, abychom po vzoru američanů udělili další medaile, navrhuji: za boj proti korupci: Mirkovi Topolánkovi, Alešovi Řebíčkovi, Standíkovi Grosů, Romanovi Janouškovi, Rittigovi, Hrdličkovi, Bémovi, Íkovi a Íčkovi, Paroubkovi, Rathovi a najdeme jistě ještě několik desítek dalších.

Touha Klause dostihnout svého rivala Havla a stát se konečně i morální autoritou zamlžila jeho úsudek, když takové ocenění přijal. O Klausově boji proti komunismu před listopadem 1989 mi není nic známo. Pokud by uvažoval ve smyslu, „byl jsem v prognosťáku“, pak namítám – v té době byly stovky lidí v dolech, po kriminálech, vazbách a nejen, že nedostávaly za svoje úvahy peníze, ale dostávaly pendrekem.

Opět se ukazuje, že schopnost Američanů orientovat se v historii/zeměpise netřeba přeceňovat, stále platí, že pro ně není příliš velký rozdíl mezi Čečnou a Českem, Miladou Horákovou a Václavem Klausem.

Hádám ale, že sem za Klausem Joan Baez, která chodila v protestních pochodech už s Martinem Lutherem Kingem, nepřiletí, natož, aby se kvůli Klausovi přepla do češtiny. A jsme zase u hudby, protože ta „to bere šmahem!“ (Zdeněk Svěrák).

(Václav Klaus převzal ve Washingtonu Trumanovu-Reaganovu medaili svobody, od organizace Victims of Communism Memorial Foundation.)

Ištvánova prohra?

17 čvc

Imunita jako důvod pro propuštění exposlanců z vazby, nebo-li procesní chyba státního zastupitelství se stala osudnou celkem nadějnému soudnímu jednání.

Soud, pakliže by nedošlo k procesnímu pochybení, by byl nucen zkoumat jednání, které je za hranou etiky a je na ostří hrany ve smyslu trestněprávním. Zároveň by se musel vypořádat jak s aktuálními prohnilými zvyklostmi zkorumpovaných elit, tak s voláním po návratu k určitým základním hodnotám. Zřejmě by skončil tím, že se úplatek nepodařilo žalobě prokázat, nicméně pochybnosti existují. Exposlanci by byli zřejmě osvobozeni. Nicméně signál o změně by zazněl.

Propuštění trafikantů a válečnická prohlášení Nečase a Kalouska na adresu státního zástupce Ištvána*, nejsou na místě.

Přeskupení pozic mezi horními 2000 zjevně není tak dramatické, jak se mohlo zdát. Pokud se dnes uvažuje o znovuinstalaci Lessyho, který přes Husáka měl vazby na Janouška a spol. a pokud nová ministrině spravedlnosti, která kdysi mluvila o justiční mafii nyní projevuje svoje znechucení nad Ištvánem a jeho boys, celé to začíná mít nádech hodně špatné frašky.

Právníci trafikantů zaexcelovali a našli cestu jak všechno poslat k ledu.

Nečas však špatně čte a interpretuje to jako své vítězství, přičemž se tedy projevil jako ten, kdo se raduje, že se kauza nedostane před řádný soud (z procesních důvodů, tedy nikoliv proto, že se činy nestaly, nebo že by se nejednalo o sérii trestných činů – to by posuzoval řádný soud). Přitom se raduje ve chvíli, kdy je po přiznání člena rozvědky jasné, že jeho milá (Nagyová) vrtěla psem (vojenskou rozvědkou).

Zatímco kontrarozvědka uzavřela chybně věc jako individuální selhání (je zřejmé, že šlo o selhání špionážní služby, která nedokázala odhalit a zabránit nelegálnímu špiclování civilní osoby) a zatímco trafikanti si mnou ruce a Nečas poukazuje na to, jak byl neprávem napadaný, Ištván má starosti a půjde o jeho přežití na postu státního zástupce. A Zemanova ministrině spravedlnosti? Ta ukázala, že to s bojem proti korupci a kmotrům nemyslí (Zeman?) až tak vážně, když se za státního zástupce nepostavila. Tentokrát si to zasloužil. I přes skutečnost, že by u řádného soudu byli trafikanti pouze napomenuti a skončili by na svobodě.

Když je zkrocen státní zástupce, budou zkroceni i komentátoři a žurnalisti?

* Ištvána, v němž se úplně nevyznám: viz kauza Tupolánek x Kořistka x Dalík, což by mohlo nahrávat i spikleneckým teoriím 🙂

 

Fischerovy miliony

10 čvc

Šest nejšťastnějších dní za posledních několik měsíců potkalo Jana Fischera. Nesplacené dluhy ve výši kolem pěti milionů korun jsou zázračně vyřešené. Jan Fischer, nový ministr financí, který neohlídal vlastní rozpočet při své prezidenstské kampani, si tak může oddechnout a s radostí vykročit do svého úřadu.

O čem však oněch šest dní vypovídá?

a) Jan Fischer již není ten sympatický, lehce nadstranický a současné elity kritizující muž, se kterým se pojily naděje na změnu. Je zavázán.

b) Přistoupil na Zemanovu hru (Rusnokovu?) a část elit za to smázla jeho dluhy.

c) Rusnokova vláda tu není na 4 týdny.

Podobně jako jsem před pádem Petra Nečase psal o tom, že se Nečas stal karikaturou sama sebe, musím poznamenat něco podobného o Janu Fischerovi. Je sice novým ministrem financí, uhradil sice své dluhy, ale sponzoři včetně těch zamaskovaných, se nahrnuli najednou až poté, co přistoupil na zemanovskou hru.

Byla změna politické kultury jako jedno z hesel Fischerovy kampaně míněna vážně? A pak je tu druhá otázka, palčivější.

Cui bono? V čí prospěch?

 

Příloha – Několik detailnějších informací:

Co je vidět na transparentním účtu Jana Fischera?

4.7. Palko Daniel JUDr. 1 000 000

8.7. vklad př. účet pokl KCPH 1 340 000 ???

9.7. Sivor David 2 000 000

9.7. Stefan Havlik 980 310

Detaily přímo zde: http://www.rb.cz/firemni-finance/transparentni-ucty/?tr_acc=vypis&account_number=22200011

Nejštědřejší dárci Jana Fischera – ze seznamu dárců:

Tomáš Chrenek 14 000 000 Kč

Ladislav Dráb 4 240 000 Kč

Mikuláš Šveda 4 000 000 Kč

David Sivor 2 000 000 Kč

Spolužačka Jana

15 čvn

Nagyová: cílevědomá, pracovitá, ambiciózní. Ve výtahu směrem k „elitám“ se ale zbláznila. Opila se představou o své velikosti („vrchní ředitelka“) a zmýlila se v odhadu toho, co jí může projít.

Přesto se média mýlí, když ji označují za velkou rybu. Ve skutečnosti vždy byla pouze tou lepší sekretářkou. (Janoušek, Rittig a Hrdlička ve vazbě nejsou).

Problém není v tom, že spolužačka ztratila na své cestě vzhůru soudnost, ale v tom, že selhaly kontrolní mechanismy demokratického státu a dokonce i kontrolní mechanismy vojenské zpravodajské služby.

To vše je však jen odrazem míry klientelismu a korupce, které se zcela vymkly kontrole.

Nečas pak zaplatí (ač se i snažil) za politiku appeasementu, za toleranci zla (Michálek x Drobil, Bém x Janoušek, Klaus x Janoušek, ODS x Rittig, ODS x Hrdlička). Nečas totiž jednal mnohdy v naprostém rozporu se svým mediálním obrazem pana Čistého, který bojuje proti kmotrům. Vybral si mír s kmotry i vzbouřenci a tím se dostal do situace Chamberlaina, kterému Winston předpověděl (zjevně podrážděn tolerancí zla v Mnichově): „Volili jsme mezi hanbou a válkou. Zvolili jsme hanbu, budeme mít válku.“

A Nečas kmotry nezvládl, podobně jako nezvládl Janu. Končí jako karikatura a to i přes skutečnost, že byl asi nejméně špatným premiérem od roku 89.

Pražský kolotoč

24 kvě

Podraz za podraz. Možná i tak by se daly interpretovat události posledních několika dní na pražské radnici. Odvolaný primátor Svoboda, nyní sám sebe pojímá jako toho, kdo bojoval s kmotry (jak moc?) a brání se vzpomínkám na svůj vstup na magistrát, kdy vymetl s vítězem pražských voleb a osobně se podílel na likvidaci nadějného Zdeňka Tůmy a to za přímé spolupráce se SocDem.

Aktuální převrat na magistrátu po dohodě TOP9 se SocDem by však ODS s ohledem na prvotní podraz na voličích komentovat neměla. Výtky ve smyslu spolupráce se SocDem jsou optikou původního podrazu komické.

Bohuslav Svoboda zřejmě válčil s korupcí a klientelismem na radnici možná jak nejlépe uměl, ale s takovými omezeními, že výsledky onoho boje s korupcí nijak nenadchnou. Zasáhl do několika kauz, jeho pozice uvnitř ODS však výrazně oslabila a umožnila určitým skupinám v ODS realizovat naschvály – viz boj o Dopravní podnik.

Připomíná mi to vtip z konce socialismu: Vlčí smečka na tři? KSČ. Stačí ty tři písmenka obměnit.

ODS tak dlouho napadala svého „vlka“, až zeslábl a objevili se další vyzyvatelé.

Ultimátům TOP9 směřovalo pak paradoxně proti člověku, proti kterému válčila mocná část ODS, proti Bohuslavu Svobodovi.

Proto se toto vítězství TOPky v budoucnosti ukáže jako vítězství Pyrrhovo. A na ODSce se naplnilo přísloví: kdo s čím zachází, tím také schází. Nečasův pláč na tom mnoho nezmění.

Nic nového pod sluncem: Vlčí smečka na tři? Jasně… ale taky na čtyři!

Pohádky

9 kvě

Klausova o Euru

Zabráněním přijetí Eura jsem přispěl ke stabilitě České ekonomiky.

Pravicová o Euru

Přijetí Eura nás ekonomicky ohrožuje.

Realita: Česká ekonomika je natolik provázaná s německou, že i kdybychom tu platili rublem, pojedeme nahoru pokud bude německá stoupat, posvištíme dolů, bude-li klesat. Zároveň je možné zcela pragmaticky vypočítat, nakolik za posledních pět let devalvovala koruna a naproti tomu Euro.

Pravicová o růstu

Úsporná opatření (zejména pak ta, co se dotkla asistentů invalidů apod.) splnila svůj účel. Nyní je čas nastartovat prorůstová opatření. Zateplíme si zase paneláčky.

Realita: Mnoho z úsporných opatření byla střelbou špatným směrem a špatnou municí. Žádná aktuálně navrhovaná opatření s ekonomikou zásadně nezahýbou. Provazba na německou ekonomiku bude opět tím dominantním vlivem bez ohledu na sliby-chyby politické degenerace, pardon reprezentace.

Levicová o růstu

Nečasova vláda způsobila svými škrty kolaps, my o prorůstových opatřeních (ptám se jakých reálných? .-)) mluvili už dávno… A zároveň bychom samozřejmě současně s prorůstovými opatřeními dali všechno všem zadarmo (rozuměj: to co bychom nemohli rozkrádat).

Realita: SocDem a komanči nepředstavuje ve skutečnosti žádný realistický scénář, který by posunoval zemi dál. Tvoří pohádky pro lidi stejně hloupé, jako jsou posluchači pohádek ideových konferencí ODS, možná o něco hloupější. Přes to však zřejmě za pár měsíců uchopí moc a otázkou bude, jestli dokážou vládnout ještě hůř než Nečasova kabaretní skupina.

Blažkova o amnestii (s Nečasovou vložkou)

O tom, že by se amnestie připravovala na ministerstvu spravedlnosti Blažek nevěděl a ujišťoval, že „byl ujištěn, že na ní Zdeněk Koudelka nepracoval“. Když to všechno prasklo, sehrál emotivní scénku na tiskové konferenci, kde najednou nebyly podstatné důkazy o opaku, ale neúčast právníka Hasenkopfa, který je zřejmě viníkem celé lapálie. Čistě v rovině mediálního průšvihu to pravda je.

Realita: Amnestie byla připravována větším množství osob od září 2012, podílely se na ní osoby fyzicky se vyskytující na Ministerstvu spravedlnosti, je jen obtížně představitelné, že by ministr spravedlnosti o Koudelkovi a jeho práci nevěděl. Trasa Ministerstvo spravedlnosti – státní zametačství je prokazatelná. Blažek v zásadě jen potvrdil, co je zač (což bylo zřejmé už při jeho nástupu do funkce). Nečas, fungovala-li by skutečná koaliční politika, by v jiné západní (rozuměj kulturnější) zemi už nebyl premiérem, neboť za zády koalice (pokud do věci nebyl zapleten i Kalousek), upekl, či nechal upéct amnestii, kterou jménem vlády (bez projednání na vládě) stvrdil svým podpisem, čímž dovolil Klausovi zhasnout v sále podruhé. Amnestie pak přispívá k totálnímu rozkladu hodnot, protože dle jejího pojetí je zločincem pouze zloděj v samoobsluze, zatímco ten, kdo krade miliony, stovky milionů, patří do skupiny osob na něž se berou zvláštní ohledy a jimž se v případě průšvihu zamete cestička. Pokud by fungovaly principy parlamentní demokracie, koaličního vládnutí a kontroly excentického Klause, nikdy by k realizaci amnestie ve zločinné podobě nemohlo dojít.

Realitou je, že amnestie nebyla pochybením jen jediné osoby (Klause), ale selháním celého systému.

Po vinících (Klaus, Blažek, Koudelka, Nečas) není šance vymáhat nápravu soudní cestou. Typicky české je, že po nich přijetí politické zodpovědnosti národ nežádá.

Jsou chvíle, kdy bych českým politikům přál francouzský lid, aspoň na měsíc.

Obklíčit.

Zablokovat.

Vvyhladovět.

Donutit rezignovat a odejít zcela z veřejného života země.

Ti noví u koryt by pak méně mlaskali. Začali by mít respekt.