Tag Archives: Miloš Zeman

Milošovo trápení

1 lis

zz-nikdoJeště za premiéra Paroubka se říkal vtípek – Chudák Paroubek, při rozvodu přišel o jezevčíka a teď mu zastřelili k(K)očku!

Tak nějak se mi zdá, že agresivní Miloš, který momentálně drží celou exekutivní moc v zemi vahou svého úřadu a jím dosazené vlády, teď po mnoha měsících
začíná Paroubka z toho vtípku připomínat.

Lidé z jeho okolí se nyní dělí na ty, kteří nikde nebyli a na ty, kterým ulítly včely.

Ti co nikde nebyli, aneb nikdo nikde:
> Kačka na pornopárty
> Hašek na návštěvě
> Tejc na návštěvě
> Škromach a spol. na návštěvě

Ti, kterým ulítly včely:
> odborník Žák
> odborník Mynář
> odborník Pecina
> a zbytek sekty Zemanovy
> a desítky SocDem, co hledali spásu v prezidenstkém objetí a věřili v levicového prezidenta, jako největší mantru

A Miloš zuří.

První slečna pro jistotu místo voleb a účasti na slavnostním večeru svého papá ulítla do vyhnanství. Mynář dostal za úkol buď projít prověrkou, nebo jít.

Rektoři nepřišli.

A Spirituál kvintet zahrál Mišíkovi.

Kdo bude hromosvod? Sobotka a novináři. Zase ti prohnilí komentátoři a nepřející novináři? 🙂

Reklamy

Mlčení

29 srp

25. srpna 1968 sedm neskutečně statečných lidí nepozorovaně proniklo na Rudé náměstí a rozvinulo protestní transparent proti okupaci Československa. Jejich odvaha byla srovnatelná s odvahou těch, co zde stáli s holýma rukama, či molotovovými koktejly proti tankům vojsk Varšavské smlouvy. Na náměstí se k nim připojila osmá zatčená. Postavili se carovi.

Na transparentech tehdy stálo: „Ztrácíme naše nejlepší přátele“ («мы теряем лучших друзей»), „Ať žije svobodné a nezávislé Československo!“ (v češtině), „Hanba okupantům“ («Позор оккупантам!»), „Ruce pryč od ČSSR“ («Руки прочь от ЧССР!»), „Za vaši a naši svobodu“ («За вашу и нашу свободу!»), „Svobodu pro Dubčeka“ («Свободу Дубчеку!»).

45 let po tomto neobvyklém činu, po němž se mezi disidenty vyprávěl vtip „Rok za každou minutu protestu“, se skupinka osmi osob, mezi nimiž nechyběla Natalia Gorbaněvská – účastnice protestu před 45 lety –  rozhodla vzpomenout tehdejší protest. Rozvinuli transparent „Za vaši a naši svobodu“. Na stejném náměstí, jen s jiným carem.

Carové nemají rádi, když se v dosahu Kremlu děje cokoliv, co by nebylo pod oficiální kontrolou. S okupací Československa se to v současném Rusku má tak: Sice se za ni omluvil Gorbačov (SSSR) a později daleko opatrněji i Boris Jelcin (Rusko), ale ten už nezapoměl připomenout, že okupaci podnikl jiný stát, totiž Sovětský svaz, nikoliv Rusko. V současné ruské veřejnosti je jen mizivé procento občanů uvažující proevropsky, nebo chcete-li západním směrem. Pokud carové nemají rádi cokoliv ve svém přímém okolí, co by nebylo pod kontrolou, o to méně mají rádi, když jim kdokoliv připomíná událost, která by mohla 95% občanům způsobit kognitivní disonanci*, nebo snad naznačit, že by boj za svobodu mohl být legitimní dnes, stejně jako před 45 lety.

Rusové skupinku pozatýkali, vyjma Gorbaněvské (77), která zůstala na svobodě, i ji však hrozí tresty.

Jestli občas existují situace, kdy jsou politici užiteční, tato mezi ně patří. Právě v tomto okamžiku je třeba jednat. A co čeští a slovenští politici? Velmi slabá reakce, vlastně mlčení. Před časem jsem psal o chybných postojích premiéra Nečase v kauze Pussy Riot, nicméně současné mlčení vlády, premiéra, prezidenta a dalších představitelů to je ostuda. A ta zbabělost není na místě, pokud osm lidí má odvahu jít do výsostného území cara, které je speciálním zákonem chráněné proti jakémukoliv projevu nekontrolované vůle, neexistuje právo na toto mlčení a to ani kdybychom nebyli v Evropské Unii, v NATO, ani kdybychom právě nesoutěžili Jadernou elektrárnu Temelín, ani kdybychom tu neměli 24 let svobody. Možná i to ukazuje na naprostou jalovost současné politické elity. Podmiňovací způsob Miloše Zeman (pokud – tak bych považoval za velmi nevhodné), nebo ještě slabší reakce na Slovensku, jak se s tím srovnat? Srovnejme to s odvahou matky dvou malých dětí, Gorbaněvskou, a jejím otevřeným dopisem šéfredaktorům bolševického tisku po zatčení v roce 1968**.

Rozdíly dvou akcí (1968 x 2013):

Tehdy protest, dnes připomínka.

Obě akce v nenásilném gandiovském stylu.

V roce 2013 se účastníci ani na vyvýšené místo Rudého náměstí nedostali (ohraženo, hlídáno).

Zatčení bylo prý tentokrát rychlejší.

Chybí tu bolševik.

Nechybí tu car.

Joan Boaz, která byla spolu s Martinem Lutherem Kingem v čele protestů proti aparteidu, věnovala Natalii Gorbaněvské písničku Natalia. Účastnila se také připomínky sametové revoluce, kde Václavu Havlovi a ostatním  hostům zazpívala We shall over come, přičemž nakonec přešla do češtiny (Jednou budem dál). Proč mám tedy ten intenzivní pocit, že tu Václav Havel chybí a že zatím není nikdo, kdo by byl ochoten pojmenovávat fakta a bez ohledu na pragmatický prospěch jasně formulovat a vzchopit se proti absurditě? A jak je možné, že nemáme ambici tu politickou reprezentaci k reakci donutit? To se skutečně politika smrskla na lobistické skupiny grázlíků, pouhé pragmatické hledání ekonomických zájmů a snahu elit zachovat status quo? Opravdu už nejde o žádné ideály, o žádné principy? Pak je třeba alespoň něco dělat, třeba začít působit kognitivní disonanci, tím co říkáme, tím co píšeme, tím co děláme.

*Kognitivní disonance: Stav nerovnováhy, nepříjemných pocitů působených informací, která prokazuje, že náš rámec uvažování je chybný. Stav může být natolik mučivý, že je třeba se s ním vyrovnat. Ve středověku byla jako metoda volena často fyzická likvidace nositele nevyhovující informace, často i pouhých poslů. Ukázalo se však, že to nestačí, neboť fyzická likvidace někdy zažehne plamen mocnější než je původní impuls (Hus – Bratrství: jako duchovní vyústění tribunálu v Konstanz, Hus – Husitství: jako hnutí české šlechty, která se odmítla podrobit absurdnímu rozsudku a podvodu na češích spáchaném a později husitství jako vojenská odpověď, která dokázala odolat všem křížovým výpravám proti Českému královstí často proti přesile 10:1.) Kognitivní disonanci dokáže pouze zhruba 5-10% populace vyřešit otestováním nové informace a v případě její reliability úpravou svého vlastního systému smýšlení. Naprostá většina populace novou informaci, nebo jejího nositele označí za falešnou, chybnou a vytvoří si racionalizaci, která umožní novou informaci popírat (viz osvětimská lež, katyňská lež, Kristus jako rouhač, nebo Hus jako heretik, či Jan Nepomucký jako hrdinská odpověď prezentovaná na shodné úrovni jako Hus, jež měla oslabit vliv a následky nespravedlivé popravy Jana Husa – zde jsou vidět jisté chystřejší propagandistické rysy). U části populace pak dochází k bagatelizaci nové nehodící se informace. U části k agresivní reakci vůči nositeli v krajním případě i chuti eliminovat ho.

** Šéfredaktorům novin: Rudé právo, Unitá, Morning Star, L‘ Humanité,  Times, Washington Post, Neue Zürcher Zeitung, New York Times

Vážený pane šéfredaktore!
Uveřejněte prosím můj dopis o demonstraci na Rudém náměstí v Moskvě dne 25. srpna 1968, neboť jsem jediná její účastnice, která zůstala na svobodě.
Demonstrace se zúčastnili: Konstantin Babinskij – jazykovědec, Larisa Vagerezová – filoložka, Pavel Litvinov – fyzik, Viktor Fajneberg – theoretik umění, Vadim Delone – básník, Vladimír Dremluga – dělník, Natalia Germanosvka* – básnířka.
V poledne o 12 hodině jsme si sedli na zábradlí na Lobném místě a rozvinuli jsme transparenty “ Ať žije svobodné nezávislé Československo“ (česky), „Hanba okupantům“, „Ruce pryč od ČSSR!“ „Za vaši i naši svobodu“ Téměř vzápětí se ozval hvízdot a ze všech konců náměstí se k nám rozeběhli pracovníci státní bezpečnosti v civilu  – očekával se příchod čs. delegace do Kremlu – proto tam měli službu. Běželi k nám s výkřiky: „To jsou všechno židáci! Bijte protisovětské živly!“ Seděli jsme klidně, ani jsme se nestavěli na odpor. Vytrhli nám z rukou transparenty, Viktoru Fajnbergovi rozbili tvář do krve a vyrazili mu zuby, Pavla Litvinova bili do tváře těžkou aktovkou, mně vytrhli z ruky čs. vlajku, rozlámali ji, křičeli na nás: „Rozejděte se! Spodina!“ Ale my jsme seděli dál. Za několik minut přijela auta. Vehnali nás do nich všechny, kromě mne. Měla jsem sebou 3 měsíčního synka, proto mne hned nevzali, seděla jsem pod Lobným místem ještě asi 10 minut.  V autě mne bili. Spolu s námi zatkli ještě několik lidí z davu, kteří se shlukli okolo nás a projevovali nám sympatie – propustili je až pozdě večer. V noci provedli u nás všech zatčených domovní prohlídky pod záminkou, že jsme skupinovými akcemi hrubě porušili veřejný pořádek. Jeden z nás, Vadim Delone, byl již před tím podmínečně odsouzen, podle stejného paragrafu, pro účast na demonstraci 22. ledna 1967 na Puškinově náměstí. Po prohlídce mne pustili, pravděpodobně proto, že mám na starosti 2 malé děti.
Předvolávají mne jako svědkyni. Odmítám odpovídat o organizaci demonstrace, neboť to byla tichá demonstrace, že jsme alespoň na chvíli mohli ukázat, že ne všichni občané našeho státu souhlasí s násilím, které se páchá jménem sovětského lidu. Doufáme, že se o tom sovětský lid dozvěděl nebo dozví. A víra, že Češi a Slováci při pomyšlení na sovětské lidi nebudou myslet jen na okupanty, ale také na nás, ta víra nám dodává sílu a odvahu.
28. srpna 1968
Natalie Germanovska***
(Lobnoje místo – místo vyvýšené před Kremlem)   
*** Zkomolenina jména

Zemanova hra

25 čvn

Miloš Zeman si svoji hru zjevně užívá. Natřel to hašteřícím se ODS & TOP09. Nedal tak příležitost Němcové, aby se historicky znemožnila. Zároveň poslal jasný signál Sobotkově ČSSD a přes to, že kdysi vyhrála volby a pravděpodobně vyhraje následující, ukázal, kdo drží taktovku v ruce. Radovat se mohou jeho Zemanovci, kteří sílí s projevy prezidentské moci.

Zeman se zřejmě bude pohybovat na samém ostří nože ve smyslu dodržování ústavních pořádků. S trochou nadsázky lze říci, že naplní literu, ale popře ducha Ústavy České republiky. Pobaví část veřejnosti (zejména levicově orientovanou) tím, že se poslancům a jejich představám o řešení vysměje a totéž udělá ve vztahu k předsedům silnějších politických stran.

Kdo bude premiérem? Kdo nejvíce pobaví a způsobí největší rozruch?

Václav Klaus

Je dostatečně otrlý, rád by dořešil JET spolu s ruským konzorciem, má vystupování a je podobně jako Zeman mistrem zákulisních her. Bude ovlivňovat policii a vyšetřovatele upoutá zpět na řetěz, kam dle něj patří. Zeman by měl jistotu silného spoluhráče (proti všem) a svojí optikou i výborného profesionála. Klaus by tím mohl zahájit další dekádu své politiky a definitivně se rozhodnout, jestli se vrátí, aby zreformoval ODS, nebo založí jiný subjekt, se kterým by teoreticky mohl stihnout i řádné volby.

Livia Klausová

Mohla by úřad vykonávat a poté, ještě před jmenováním nového premiéra být jmenována velvyslankyní v Bratislavě. Předpokládám shodný vliv na JET a ruské konzorcium, podobný vliv směrem k vyšetřovatelům, jen možná s menším důrazem. Odpovídala by Zemanově představě o profesionálech.

Jiří Rusnok

Tímto krokem by si Zeman nejvíce upevnil svoji moc, opět by šlo o výraznou facku Sobotkově ČSSD. Přes to by to vyvolalo méně emocí než předchozí dva jmenovaní.

Pokud si chce Miloš Zeman dobře zahrát a zároveň pobavit, nechá poněkud nudného Rusnoka (a Pecinu a… a… a…) stranou. Jsou tu vtipnější možnosti.

Média – ostrov negativní deviace?

8 bře

Žádný prezident v demokratickém systému by neměl odstrašovat, či bojovat s médii, novináři ani pisálky. K čemu by byl hlídací pes, který neštěká a je bez zubů?

A dát kmotrovské mafie a neonacisty na podobnou úroveň jako média, to je za hranou. Doufejme, že se novináři a komentátoři, ani pisálci nezaleknou.

A když už nový prezident mluví o „upovídaných komentátorech, kteří píšou o všem a nerozumí ničemu“, mohl by mít kravatu se správnou trikolorou.

Ne ruskou.

Vtipný postřeh zde: http://zpravy.idnes.cz/glosa-modlitba-za-milose-zemana-d3e-/domaci.aspx?c=A130308_140258_domaci_jpl

Umlčet! Zeman, Klaus a „mediální odborník“

4 úno

V čem jsou Zeman s Klausem ve shodě? Ve vztahu k novinářům!

Novináři pro ně představují v nejlepším případě dotěrnou sebranku polovzdělaných tupců. S tou je třeba umět nakládat  (rozuměj zatočit). V lepším případě škodí, protože jsou tupí, v horším případě (a těch je více, myslí si Zeman s Klausem) jsou to bestie, které jim chtějí škodit, či slouží konkurentům, majitelům médií, či velkým korporacím.

Už první vystoupení Zemana po volbách obsahovalo věci, které si prezident dovolit nesmí, totiž výtky, či ponižování novinářů. Klausovy výroky nebudu ani připomínat, jeho postoje jsou zřejmé roky. Ani Zeman, ani Klaus nepochopili, že právě novináři, komentátoři, ale i nejrůznější kumštýři, šašci, či provokatéři, poskytují společnosti službu. Novináři navíc ve většině případů za mizerný plat. Nejen proto si zaslouží určité ocenění a do určité míry si zaslouží i ochranu za své služby.

Do určité míry by nás dokonce mohlo těšit, kolik korupčních skandálů se vyrojilo, kolik nových informací je na světě, paprsky dopadají do odlehlejších míst temné místnosti. Může nás těšit, že odvážní novináři (ale pozor – i redakce a majitelé médií) nechávají vycházet články o mafiánech s obrovským vlivem, sledovat kauzy osob propletených s elitami napříč politickým spektrem.

Pokud Zeman označil iDNes.cz za bulvár a pokud „mediální odborník“ Petr Žantovský rozcupoval jednání moderátorky komerční televize, je zřejmé, že nastává doba nevybíravých útoků na redaktory, média i redakce.

Právě takové útoky jsou však netolerovatelné a společnost poškozují.

Žantovského „analýza“ – nebo spíše tvrdý útok na Markétu Fialovou – je obsahově povrchní, prvoplánový a… zcela falešný. Realita je někde jinde. Odpusťme Žantovskému, že se nechá titulovat „mediálním odborníkem“, což je přirozeně kvaziargument, zhruba stejný, jako kdybych se ho škádlivě optal, co že to tenkrát v redakci Melodie, kterou bolševici rozmetali, asi tak dělal. (Připouštím, že ani to není argument.) Podstatou by měla být kvalita argumentace a zde Žantovského text naráží. Do určité míry mi text Žantovského připomenul četbu jeho dílka, kdy na jednu stranu mluví o „mediokracii“ a občas se snaží naznačovat, že to s médii myslí pěkně a dobře a varuje před negativními jevy, aby pak se smutkem poznamenal, že „druhou válku v Zálivu média prodala bez nadšení, bez espritu… a tak nějak upoceně“. Tento příklad ukazuje, že je Žantovský někdy ve své argumentaci ambivalentní, v konfliktu sám se sebou. Žantovskému občas uniká samotný princip – a na konci zůstává už jen nabroušená klávesnice plná hněvu a řemeslných kliček, které ale zmatou málokoho. Podobně jako nedokázal ocenit, že média si sáhla do svědomí a v druhé válce v Zálivu se chovala podstatně opatrněji a v důsledku lépe, než při válce první, kdy skočila na lep „armádě s lidskou tváří“, nedokáže rozlišit, zda-li moderátorka Markéta Fialová neměla přímo povinnost konat tak, jak konala. Ve svém pojetí chce vždy více pro svoji stranu, tedy pro Klausova oblíbence Zemana (nepsal rozhovory s oběma z nich? 🙂 ).

Markéta Fialová při tom odvedla vynikající práci. Byla profesionálně připravená. Byla schopna rozklíčovat propagandu a manipulaci a konfrontovat je. Byla schopná pořad uřídit a při tom, což Žantovský účelově vypouští, byla schopna pacifikovat i K.S., nebo jeho sympatizanty. Svoji roli zvládla na vysoké profesionální úrovni a s trochou nadsázky musím konstatovat, že divák dostal více, než by mohl od soukromé televize očekávat.

Žantovský zde tedy zaujímá postoj Klause a Zemana, kteří by byli nejraději, kdyby novináři byli servilnější, zakrývá své rozhořčení nad odkrytou propagandou a lží a manipulací svého kandidáta. Pak prezentuje touhu po velkých tématech, přičemž si jaksi nepovšiml, že šlo o větší témata, než je obsazení bankovní rady. Nevěřím, že útočí na Markétu Fialovou a soukromou televizi z ušlechtilých důvodů, nevěřím té argumentaci jako celku.

Domnívám se, že tento „mediální odborník“ zaujal oportunistické stanovisko a přál by si hlídací psi, kteří mají vyoperované hlasivky a vymlácené zuby. Možná má v této oblasti podobné názory právě jako Zeman s Klausem, kteří snesou (s odporem) jen takové pejsky, co neštěkají, nekoušou a jen tak lehce vrní a otírají se kolem nohou.

Žantovský se mýlí v samotném principu, použiji-li barvité přirovnání – (inspirace Karel Hvížďala), vyváženosti, ani objektivity nedosáhnu tím, že dám vězni z koncentráku stejných pět minut, jako Goebbelsovi.

Povinnost hledat, nacházet, upozorňovat i konfrontovat je bytostně spjatá s tím, co je posláním této profese a právě v tom Markéta Fialová obstála na výbornou, ať už o ní „mediální odborník“ říká cokoliv.

Zeman si to s médii začal vyřizovat již pár minut po svém zvolení.

Doufejme, že novináři neupadnou do letargie a nenechají se zastrašit. Doufejme, že se i komerční média dokáží svých lidí zastat. A mimochodem je úplně jedno, jestli to bude v Blesku, iDNes.cz, nebo iHNed.cz. Členění na bulvár a seriózní tisk při tom nehraje až tak velkou roli, protože i bulvár se dá dělat s jistou mírou profesionální cti.

Český rozhlas jako médium veřejné služby ukázal, co se stane, když se vedení vyleká. Komentář Adama Drdy byl smazán. To považuji za mediálně podstatně větší průšvih, než bulvárnost, kterou vytýká Zeman MF Dnes.

Pokud by se totiž rozkaz: „Umlčet!“ zrealizoval, začne další doba temna.

Existují při tom oblasti, kde jsou ostří psi naprosto nepostradatelní, ať už je to zavírání šašků a provokatérů („Roman Týc“/Roman Smetana), vyhazování herců pro politické sympatie (Martin Dejdar), klientelistické zacházení s gaunerem z Porsche Cayenne Romanem Janouškem, nebo útoky prezidenta, či „mediálních odborníků“ na svobodu médií, či zmíněnou cenzuru Českého rozhlasu. (Zcenzurovaný text naleznete níže.)

Závěrem jen jednu poznámku – buď jsou argumenty dobré, pak obstojí. Nebo jsou špatné, účelové a oportunistické a pak je nespasí ani to, že bude Žantovský titulován „mediálním odborníkem“. Markéta Fialová obstála a může být na  svojí práci hrdá. Dokázala jít až na úroveň kontextu, výrokové logiky a hledání skutečnosti. Je na čase, aby si obec novinářská začala pěstovat určitou imunitu a útoky na jednotlivce, či celé redakce, neponechávala bez odezvy.

***

Celý text komentáře Adama Drdy, který byl Českým rozhlasem zcenzurován, je zde (napsal ho po prvním kole prezidentské volby a údajně je natolik hanlivý, že ho ČRo musel odstranit – posuďte sami):

Po čtyřiadvaceti hodinách (teď už je to víc) člověk trochu vystřízliví, vrátí se mu skepse. Volební úspěch Karla Schwarzenberga považuje pořád za důvod k radosti, ale už ho nepřeceňuje. K té radosti nejdřív. Hlavní dobrá zpráva z prvního kola zní, že v českých zemích (nejen v Praze) žije víc než milión lidí, kteří nejsou stiženi stupidními předsudky, tudíž pro ně není zásadní překážka, že „jejich“ kandidát neumí perfektně česky, je to šlechtic spjatý s Rakouskem, je katolík a podporoval protikomunistickou opozici.

Zjednodušeně řečeno, jde o lidi, jejichž  duchovní obzor přesahuje svět Krkonošských pohádek. Mně osobně to překvapilo, myslel jsem, že Češi jsou horší. Že třeba paní Bobošíková, byť je to legrační figura, získá aspoň sedm osm procent hlasů.

Další část dobré zprávy: Češi nejsou zmítaní eurofobií. Přemysl Sobotka nepropadl jen proto, že je bezvýrazný politik z upadající ODS, ale i z toho důvodu, že jeho nacionalistická kampaň (lišící se od názorů Bobošíkové a Klause jen v drobných nuancích) byla strašně hloupá a naprosto iracionální.

Třetí část: víc než milión lidí nesdílí hysterickou revolucionářskou ideologii, podle níž současná vláda representuje systém, který je třeba zlikvidovat – a každého, kdo má s tou vládou cokoli společného, zadupat do země. A nakonec (ale možná to mělo být na začátku): ve druhém kole je z čeho vybírat.

Kdyby se konal duel Zeman – Fischer, bylo by to podobné, jako nucená volba mezi silvestrovským koncertem Michala Davida a poslední deskou Hany Zagorové.       Jaké jsou vyhlídky? Bohužel pro K. S. nic moc, je tu těch zbývajících x miliónů voličů. Nikdo netuší, jak velká část z nich výše zmíněné nechuti, případně nenávisti, sdílí. Nikdo neví, pro kolik lidí, kteří podpořili Fischera, Dienstbiera, Táňu Fischerovou, ale třeba i Vladimíra Franze atd. je Schwarzenberg nepřijatelný, ať už jako „cizák“, „pokrývač Kalouska“, „šlechtický zbohatlík“, „představitel nejhorší vlády od roku 1948“, „zahraničně-politický slouha USA“.

Přesvědčení, že mu hodí hlas aspoň polovina sympatizantů Fischera nebo Franze se nedá o nic opřít. Doporučení neúspěšných kandidátů a politických stran bych nebral až tak vážně, ale přeci jenom: Franz váhá, Fischer váhá, ČSSD podpořila Zemana, komunisti taky. A určitě bych je bral vážněji, než iluze o „probouzející se občanské společnosti“ (viz komentář Karla Hvížďaly). (Tohle je jenom vsuvka: Sledovat vůdčí postavy sociální demokracie při včerejší tiskovce bylo tristní: zachovaly se stejně, jako ODS s Klausem, podpořily Zemana ve víře, že se stane prezidentem a na oplátku za tu podporu jim pak dá pokoj; což je trapně naivní – Zeman je využije a pak je zničí. Dienstbier na té tiskovce vypadal, jako by k ČSSD nepatřil nebo – spíš – jako zpracovaný partajník, jemuž bylo milostivě dovoleno ponechat si svůj názor. Jak by se asi choval jako hlava státu?)

Má tedy Karel Schwarzenberg šanci? Teoreticky asi ano, pokud se ukáže, že odpor k Zemanovi (tj. vzpomínky na minulost a obava z ruských vazeb) je silnější než současná hysterie a „blbá nálada“ (strašný termín).

A taky pokud se nějak inteligentně změní kampaň na Schwarzenbergovu podporu, která mi, ale to je hlavně osobní pocit, strašně leze na nervy, počínaje familierním „Karlováním“ (jako kdyby její autoři nakonec sami uvěřili, že možný budoucí pan prezident je pankáč z nádražní hospody). Ta kampaň mohla fungovat pro první kolo, dokázala asi spoustu lidí oslovit, ale může se na ní chytit někdo, kdo K. S. zatím nevolil? Koho dalšího přitáhnou populární umělci, výzvy z redakcí novin a kýčovité milostné dopisy různých dojatých dam, šířící se po internetu? Karel Schwarzenberg a jeho volební štáb to budou mít strašně těžké i proto, že jakýkoli poukaz na ničemnosti, spjaté se Zemanem a jeho vládou, bude Zeman odstřelovat odkazy na Kalouska, na maléry Nečasova kabinetu, na spojenectví TOP 09 s Věcmi veřejnými atd atp. Neříkám, že to jsou „stejné věci“, ale něco na nich je. Obávám se zároveň, že společnost má krátkou paměť a Zeman s ní umí zacházet.

Má-li to celé dopadnout dobře, pak je třeba přestat vykreslovat Karla Schwarzenberga jako světce, vzít jako fakt, že je diskutabilní politik (který demokratický politik není diskutabilní?) a pokusit se co největšímu množství lidí věcně vysvětlit, proč je Zeman horší – a co by se mohlo stát, kdyby tu za krátký čas byl jednobarevný Senát, jednobarevná Sněmovna, a k tomu prezident, který je bohužel vyzpytatelný jen v tom nejhorším.

Tedy zvrátit to, co nedávno dobře vystihl Bohumil Doležal: „tahle volba má jednu základní a zcela podstatnou faleš: celá je postavena na iluzi, že volíme někoho jiného, než koho opravdu volíme, totiž že volíme mesiáše. (…) Je to pro její průběh osudová záležitost.“

Bárte…

28 led

Co se mi líbí na Milošovi Zemanovi?

Homer Simpson ke spící Líze: „Lízo, ty jsi taaaaaaaak chytrá!“

Přejde k postýlce Meggie: „Meggie, ty jsi taaaaaaaaak krásná.“

Pak si sedá na postýlku Bárta. Dlouhé ticho, velmi dlouhé…  kamera zabírá spícího Bárta.

„Bárte… … …“

„…“

„…“

„Bárte, ty…

máš tak krásné povlečení.“

Co se mi líbí na Zemanovi? Kačenka.

„Cože?!?!?!?!?!?!?!?!?!?!?!?!?!?,“ ozve se z kuchyně. Jsem pitomec, že to říkám do telefonu a nepíšu jen na blogu.

Jdu to odvolat… Kdo práskne tenhle článek je… s…. .

(Pokud je to chlap, tedy. (Ženskou solidaritu naprosto respektuji.))

 

 

Svět dle Klause: PRAVDA A LÁSKA

27 led

… zvítězila!

Jaký je tedy svět podle Klause?

Zjevně machiavellistický přístup k eticko-filosoficko-teologickému výroku: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“, vede Klause do pasti vlastního výroku, prozrazuje o něm víc, než by si možná přál.

Arogantní prohlášení, že se tak již stalo, tedy že Pravda a láska již zvítězila, je výrokem muže chorobně se opájejícím svým vítězstvím. Pokládá svoji šikovnost, kterou miluje nade všechny principy (ať už jde o geniální zákulisní hry na Hradě, nebo ukradenou propisku), za důkaz ctnosti. Výsledek voleb je pro něj mravním rozhřešením. Co je horší, je pro něj symbolem, že se mu konečně již podařilo zvítězit nad stínem, kterým je pronásledován, totiž Havlem.

Použití výroku v tento okamžik ukazuje nedostatek nejen soudnosti, ale i filosofického přesahu. Dá se to jednoduše prokázat: Pravda a láska musí zvítězit na lží a nenávistí je totiž o naději a povinnosti. Povinnosti směrem do budoucnosti. Ta velí snažit se konat, vždy znovu a znovu. Neumdlévat. Neřešit prohry a vítězství. A její naplnění zřejmě není v naplnění v rámci jednoho, nebo několika lidských životů, možná není v naplnění ani politickými silami, či reálným provozováním politického zřízení. Směřuje k transcendenci, duchovní oblasti, chcete-li přesahu (bez nutnosti institucionalizovaného náboženství, kterému se tak výtečně bránil Masaryk). Přesto je ta naděje na vítězství pravdy a lásky motorem pro konání i vytrvalost.

Velikost Havla není ani tak v jeho úřadě, dokonce ani v tom, čím této zemi přispěl nejvíce, tedy renomé ve světě. Jeho velikost je ve víře, že SLOVO je mocnější než zbraň a ve víře, že Pravda a láska musí zvítězit, v budoucnosti. Jeho velikost je však   z e j m é n a   v tom, že nepodlehl pokušení tvrdit, že je osobním důkazem již uskutečněného vítězství. Tento přesah Klausovi chybí.

Jeho arogantní výrok je zlý a implikuje vítězství dobra nad zlem, přičemž Klaus je přirozeně ten dobrý, tedy jeho kandidát je ten dobrý. Přitom by Klaus chtěl jistě zapomenout na blátomet, který se spolu se Zemanem rozhodli spustit a který sázel na tři jistoty u největší masy:

1) Cizák je nebezpečný, bude to účinné,

2) Zfalšujeme-li historii a označíme ho za přisluhovače Němců, nacistů,  nebo dokonce sudeťáků, bude to účinné,

3) Poukážeme-li na to, že jeho žena hovoří jen německy, spolehlivě ho to zdiskredituje.

Machiavelli tvrdil, že účel světí prostředky, tedy vítězství je důkazem správného postupu. Klaus tvrdí, že vítězství amnestuje použité prostředky. Tvrdím, že nikoliv. A neodvolávám se při tom na žádnou autoritu. Jen to tvrdím.

Paradoxem pak zůstává, že by Zeman vyhrál stejně, vyhrál by v poměru 51,5 :48,5. Vyhrál by proto, že Evropa i Česká republika jdou opravdu „do leva“, kvůli přehnané nenávisti ke Kalouskovi, kvůli neschopnosti Nečase a jeho vlády a také z důvodu, kterého lituji, protože Karel Schwarzenberg není o deset let mladší. Takové vítězství, bez využití blátometu a bez zfalšování historie Československa 1937-1948 by však nebylo zapáchající, přispívající k dalšímu rozkladu hodnot. Absurdita nechutností z dílny Zemana a Klause se odráží zejména ve skvělé historii rodu Schwarzenbergů, kteří si nejen s nacisty nezadali, ale podařilo se jim několik husarských kousků, přičemž nevím ani o jednom alespoň podobném, kterým by se mohl pyšnit rod Zemanů a Klausů. (A upřímně, ani můj.) Falšování dějin je však hnusné.

Falzifikátory dějin byli v tomto případě pánové Zeman a Klaus.

Pokud má Klaus tu drzost nyní vykládat vítězství jako vítězství Pravdy a lásky, měly by jeho obrazy zmizet ze zbytku tříd a navždy by se tam měl objevit zcela jiný portrét. Tím je Jan Amos Komenský. (U něj je fakt jistota, že se nezdiskredituje :-). Pouze výjimečně by tam mohl viset někdo, kdo to s Pravdou a láskou myslel dobře, totiž Havel.

Vítězství Pravdy a lásky je sen, je to touha, je to budoucnost. Je to něco, kvůli čemu má smysl bojovat, znovu vstávat a snášet i podpásovky.

A poznámka na závěr, protože jsem studoval sociální a masovou komunikaci a politologii: Inteligenční test národa dopadl ve skutečnosti lépe, než se zdá, ukazuje se totiž, že pouze 5-7% voličů podlehlo machiavellismu, šovinismu, rádoby-nacionalismu, to je totiž ten rozdíl, který se díky hradnímu blátometu vygeneroval. Nebo-li ostatní by volili Zemana tak jako tak, z důvodů se kterými mohu nesouhlasit, ale jsou pochopitelné. A to je vizitkou, která svědčí spíše proto, abychom naději na změnu poměrů nevzdávali a abychom věřili, že je naděje i na vítězství nad křupanstvím a arogancí. Vítězství Klausovo-Zemanova dua by bylo prokazatelné teprve při rozdílu na úrovni 70:30 a shodné volební účasti. Tento blátomet však, nezvítězil, ať už se to v prvním okamžiku mohlo jevit jinak. Hnusnému blátometu totiž nepodleho 20, nebo 30% voličů a to je důkazem vzdělanosti národa a jeho odolnosti vůči manipulaci a to oběma směry (před časem jsem prokázal manipulaci České televize, která naopak škodila Klausovi a v tu chvíli se také jednoznačně prokázalo, že české publikum je vzdělanější, než propagandisté tuší).

Čest poraženým tentokrát platí o to víc, neboť Schwarzenbergerem použité prostředky svědčí o jeho vysoké úrovni a jsou příspěvkem k politické kultuře. Což se o prvním projevu vítěze říci rozhodně nedá.