Tag Archives: roman janoušek

Janouškův soud

30 dub

Když odhlédneme od délky procesu, která mohla být mnohem kratší s ohledem na jednoduchost případu, zdá se, že si justice hledá cestu k prosazování práva. Bez ohledu na to, jak mocný jednotlivec či skupina je v pozadí.

Soud rozhodl o tříletém trestu a pětiletém zákazu řízení, zdůvodnění je kvalitní, včetně odmítnutí teorie vraždy. Rozsudek tedy není ani lynčem, opačným extrémem. Soud zjevně odvedl dobrou práci a přitom rozhodl odvážně.

Teď nastane čas pro odvolávání a další kolečko.

Otázkou pak už jen zůstane, zdali česká justice na Janouška skutečně dosáhne, nebo zda se mu podaří oběma trestům fikaně uniknout.

Reklamy

Pavel Bém opět v ODS

18 led

ODS přijala zpět do svých řad Pavla Béma. Je čistý jako lilium.

Korupce v případě miliard ve Švýcarsku mu nebyla prokázána. Nebylo mu prokázáno vrtění pražským magistrátem ve spolupráci s gaunerem Romanem Janouškem.

Zdá se, jakoby se začínala naplňovat včerejší prognóza Miloše Zemana o tom, že z ODS zbydou pouhé trosky a jediná volitelná středopravá strana bude TOP09.

Jiří Pospíšil /ODS/ vyjádřil nesouhlas s tímto postupem. Naneštěstí nemá aktuálně sílu, kterou by podobné praktiky v ODSce zastavil.

Bém, Blažek, Richter, Šťastný a další jsou s prostředím ODS totiž srostlí až příliš.

 

 

Útoky na Klause!

10 led

Vylučme na okamžik spiklenecké teorie a připusťme, že amnestie nebyla u Klause objednána jedním, nebo více korupčníky.

Pokud tedy výsledný paskvil není způsoben zločineckým spiknutím na nejvyšší úrovni, jak mohl vzniknout?

Shodou pěti okolností:

– Klausova (podvědomá?) snaha soutěžit s Havlem (udělat amnestii o řád lepší, než původní Havlova),

– Klausovo sebevědomí – neochota poradit se o tom s kvalitními odborníky,

– Klausova chuť vlepit políček třetímu pilíři moci – moci soudní (samo o sobě vtipné),

– Trubec na ministerstvu spravedlnosti, pardon JUDr. Pavel Blažek (Nečasův chlapec) – který údajně poskytoval konzultace k rozsahu amnestie.

– Nečasův dluh splacený spolupodpisem.

Po provalení informace o návratu vlastníka Trendu Vlastníka, po osmi letech, přesně tak, aby splnil zázračně podmínky pro amnestii necelé dva týdny před vyhlášením amnestie, bude však obtížné uvěřit tomu, že jde jen o paskvil z dílny Klause a Blažka.

A chystá se Klaus před odchodem udělit milost Romanovi Janouškovi? To by byl gól.

Dusno a blbá nálada

30 říj

9. prosince 2007 – „Chovali jsme se jako primusové, premianti, či rozmazlení jedináčci, kteří mají právo povyšovat se nad jiné a všechny poučovat.“ Václav Havel

28. října 2012 – „Vše, co je se státem spojeno, je dnes a denně zpochybňováno a zesměšňováno médii a na ně napojenými intelektuálskými a lobystickými skupinami lidí, kteří nejsou svázáni žitím a každodenní poctivou prací v produktivní sféře ekonomiky, a proto na to mají čas a prostředky. Slabý stát jim k tomu dává obrovskou příležitost.“

Dusno a blbá nálada jako důsledek šťourů v internetových diskuzích? Těžko.

Dusno a blbá nálada jako důsledek ufňukaných novinářů? Těžko.

Stáváme se lepšími ostrou kritikou ostatních – tady souhlas, určitě nestáváme.

Stali bychom se lepšími, kdybychom mlčeli? Máme tady normalizaci.

Klaus ve svém posledním projevu k 28. říjnu nepřekvapil. Přál by si svět s více pozitivně motivovanými novináři, s ódou na Klause píšícími blogery, s nadšenými internetovými diskutéry.

Srovnáme-li oba výše zmíněné výroky, který z nich je prodchnut arogancí? 

Nechyběla Klausovi v projevu 28. října 2012 jedna drobnost? Ale chyběla – korupce!

A neopomenul náhodou, že už zase zavíráme šašky (Roman Týc) a lidi zhnusené politiky – řidiče autobusu malujícího tykadla politikům (Roman Smetana), zatímco se gauner (do třetice Roman – tentokrát  Janoušek) prohání v Porsche Cayenne více než 200 dní poté, co v silné opilosti naboural, ujel od nehody, přejel ženu a utíkal policii?

A píšu to, abych se cítil lepší? Ne. Znám své kostlivce ve skříni lépe než kdokoliv jiný. Ale mlčet je zlo. A alibisticky obviňovat národ z dusna a blbé nálady, nebo novináře, to jde za hranici nevkusu.

Klaus tentokrát poněkud přestřelil a jeho rétorika nemá daleko od bolševických papalášů, kritici totiž dle něj: „…nejsou svázáni žitím a každodenní poctivou prací v produktivní sféře ekonomiky, a proto na to mají čas a prostředky.“ Tento pradávný kvaziargument = podívejte se na nositele, používal bolševický zlořád třeba v procesu s Plastic People a dalšími stovkami umělců, členů podzemních náboženských skupinek, nebo politických odpůrců. A Klaus, který postráda adorování se uchyluje k témuž. Na místo, aby se zamýšlel nad příčinou, snaží se potlačit důsledek.

Občanská společnost vyžaduje zcela jiný přístup a Václav Klaus opět potvrdil, že je přítelem těch „nahoře“ a pohrdá těmi „dole“. A novinářům, kteří mají odvahu zastat se těch dole vzkázal, že jsou sebrankou, která ničí demokracii a působí rozvrat. Tak se choval husákovský režim.

Václav Klaus si chtěl svým projevem postavit pomník, bylo to však příliš znát a navíc se nezeptal, jestli takový pomník chceme. Smutná tečka, po které přetrvává pachuť v ústech.

Doufejme, že novináři neupadnou do letargie oposmlouvy a nenechají se vylekat silnými, ale chladně kalkulovanými slovy, která přicházejí z Hradu.

Zdroje:

http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/plne-zneni-projevu-prezidenta-vaclava-klause-pri-udileni-statnich-vyznamenani-28-rijna-2012–1129273

http://zpravy.idnes.cz/pravda-a-laska-blba-nalada-havlova-slova-ktera-vstoupila-do-historie-115-/domaci.aspx?c=A111218_143850_domaci_js

Omyl elit

11 říj

Když prezident mluví o atentátu a následně interpretuje celý akt za jednání směřující proti systému, není jeho postřeh úplně přesný.

Jakkoliv je čin střelce zavrženíhodný, duši sociologa celá situace nadchne.

Pohled první – Vůdce a sekta

Pokud Klaus mluví o útoku na systém, má pravdu jen částečně. Definuje sama sebe coby systém, přirozeně systém dobrý, zdravě sebevědomý a s kladnými vlastnostmi. Tento konstrukt mu umožňuje osoby s opačným názorem a dokonce i osoby nejisté a pochybující označit negativně. Osoby se systémem bojující za teroristy. Podobných triků se dopouštěla Svatá inkvizice, totalitární systémy a v zásadě všechny moderní sekty – ztotožnění konkrétního aparátu, nebo dokonce osoby s ideálem totiž zjednodušuje možnost likvidovat oponenty. Činí z nich heretiky. Takže udělat automaticky rovnítko mezi chybným jednání a z toho odvodit zaškatulkování na nepřítele systému je zavádějící.

Pohled druhý – kognitivní disonance

Stav kognitivní disonance může způsobit jakékoliv zjištění, které byť by bylo pravdivé, nelze napasovat do mentálního systému. Kognitivní disonanci je tedy možné přirovnat k jakémukoliv i fyziologickému stavu ztráty vyrovnanosti – homeostázy – například zimě při nedostatku oblečení, žízni v horkém dni, hladu. Organismus se v automatickém režimu snaží dosáhnout zpět vyrovnanosti (homeostázy). V případě, že nová informace zásadně nabourá vnitřní systém jedince, existuje jen několik možností, jak organismus může reagovat. Jednou z nich, které je schopno zřejmě méně než 5% populace, je prozkoumání nové informace, zasazení do vlastního systému a oprava omylu. Daleko častější reakcí je podvědomé potlačování nové informace ve snaze ubránit vlastní systém. Další z možných reakcí je snaha napadnout buď samotné nové (nehodící se) zjištění, případně jejího nositele (ve středověku tak oblíbené usekávání hlav poslů, či upalování kacířů).

Zbavit se příčiny kognitivní disonance pomocí likvidace oponenta, či napadení obsahu však není z principu tím nejlepším řešením. Umlčením oponentů žádný systém pravdu nezískal. Argument, že s teroristy se nevyjednává, zde neplatí, neboť nebyl spáchán atentát. Útok ano, atentát ne.

Pohlede třetí – odraz stavu společnosti?

Prezident se nechal slyšet, že šlo o politický čin a odraz stavu společnosti. To je pravdivé jen zpola. Pokud uvažujeme o „odrazu stavu společnosti“ je nezbytné připustit několik faktů:

a) nejedná se o atentát (cílem nebyla smrt, ani vážná újma prezidenta),

b) „atentátník“ byl ochoten zemřít s plastovou pistolkou v ruce – tzn. ač nechtěl (a nemohl) vraždit, byl připraven zemřít,

c) „atentátník“ není teroristou v pravém slova smyslu a jeho čin může být s ohledem na předchozí body spíše voláním o pomoc.

Zjevně zde mohou probíhat podobné mentální procesy, jako u demonstrační sebevraždy, jejímž cílem také není smrt, ale snaha získat pozornost, dovolat se pomoci.

Nabízí se otázka, zdali onen zavrženíhodný čin, nemá některé příznivé důsledky? Dojde k reorganizaci ochranky prezidenta, což mu v budoucnosti může prospět. Otevře se diskuzu, která ač nepříjemná může mít dobrý důsledek – například lepší sebereflexi, či drobné zlepšení systému. Ostatně kacíři obvykle systém zušlechťovali, byť za cenu vlastního utrpení. Otázka, která vzbudí kognitivní disonanci elitám: Neztrácejí elity díky vlastnímu jednání morální právo na výsadní postavení (či právo vládnout)? Nepoškozují systém spíše arogantní elity, než hereze?

To co Klaus mylně přirovnává k útoku na samotný systém (rozuměj ne-špatný systém), je možné číst v jiném kontextu – jako obžalobu elit, Klause nevyjímaje. V tomto smyslu Klaus skutečně představuje prototyp.

Není základním omylem současných elit pocit, že stojí nad zákonem? Že mohou více, než ostatní? Že mají jakási práva navíc?

A není naprostým selháním elit, že zatímco Roman Janoušek po úmyslném přejetí ženy nepřijde ani o řidičský průkaz a Lessyho náměstek Husák je sesazen, aby byl v tichosti Lessym instalován na vysoký manažerský post, sedí Roman Týc v žaláři za destruování systému? Není skutečným problémem, že se Klaus zpronevěřil slibu, že bude prezidentem všech, zatímco se stal kamarádíčkem „těch nahoře“, bez schopnosti zastat se „těch dole“? Není skutečným problémem, že Klaus nenajde důvod, proč použít milost pro Romana Smetanu, tykadlového řidiče, jehož dostal před soud nedostatek zdravého rozumu ODS a který byl souzen Íčkovou (Ivan Langer) ženou, jež z důvodu ztráty zdravého rozumu nenašla důvod označit se za podjatou, čímž se sama naservírovala v absurdní inscenaci veřejnosti?

Jedna sociologická studie uvedla, že s výší společenského statusu roste také ochota k nepoctivému jednání, nikoliv jako důsledek řešení dilematu, ale přímo jako důsledek přecenění vlastních nároků. Vtipně shrnula: Jdete-li po přechodu, pak čím dražší auto se přechodu blíží, tím větší pravděpodobnost je, že vás zabije.

Omylem současné české elity – zejména té politické (a je jedno, jestli jde o Grosse, Paroubka, Topolánka, Bártu, Klause, Janouška, Dalíka, Rittiga, Šloufa…) je neschopnost pochopit sebevražednost svého počínání.

A jestliže se jednoho dne chopí příležitosti nějaký extremista, pak to nebude kvůli dělníkovi střílejícímu plastové kuličky, ale kvůli tomu, že si elity podřízly větev a ztratily soudnost.

Systému nikdy neškodí více hereze, než korupce. A hony na čarodějnice vždy jen odpoutávaly pozornost od skutečných problémů. Podobně dnes není dělník střílející plastové kuličky nepřítelem systému, ani řidič autobusu malující tykadla nepůsobí škodu, stejně jako Roman Týc svými postavičkami na semaforech neohrožuje systém. Systém je destruován elitami.

Použit obrázek z článku LN – zde.

Konec -íka?

9 říj

Rath skončil ve vazbě proto, že neměl svého -íka, alespoň to říká jeden z pražských vtípků.

Marek Dalík, -ík Mirka Topolánka, je konečně zatčen a vyšetřován.

Pozdě.

Ale přece.

Ještě nám tu chybí -íkův pán, Topolánek. A pak třeba Řebíček, Standa Grossů,  nebo Jiří Paroubek.

Že by se -íci a jejich partajní kolegové napříč politickým spektrem báli právě tohoto nového větru? A že by vrchní pražské zametačství konečně zametlo před vlastním prahem?

Naneštěstí možnosti -íků pořád řádově přesahují možnosti běžného jedince, doufejme, že ne celého systému.

V následujících měsících se dozvíme, jestli to nakonec bude jen prázdné plácnutí do vody, nebo se podaří prokázat, že se právo vrací a bude u nás platit „padni-komu-padni“.

Pro dnešek jsem vybral obrázek z roku 2010, že by vrána k vráně sedla? Dalík s Romanem Janouškem, pravou rukou Pavla Béma.

Marek Dalík a Roman Janoušek

Prezident, Lessy, Roman Janoušek, Bárta a Kalousek

18 čvc

 Klaus podpořil Lessyho.

Podpořil člověka, který byl VV dosazen do křesla policejního prezidenta. VV byly dle mnohých indicií projektem s účastí ABL a Romana Janouška. Role Pavla Béma je nejasná, nicméně možná.

Klaus jako člověk z mně neznámých důvodů nakloněn Pavlovi Bémovi a Vítu Bártovi a z mně ještě méně jasných důvodů s jakýmsi vztahem (který nemám dobře zmapovaný) k Romanovi Janouškovi tentokrát velmi nešťastně legitimizuje nepřípustné chování policejního prezidenta.

Policii destruují lidé jako Lessy, Husák a Roman Janoušek. Nikoliv Kalousek a jeho ne-moudré telefonování.

A legitimizovat Lessyho z Hradu je krok, který nesměřuje k odpolitizování diskuze.

Média ignorují chybějící obsah. Bez znalosti obsahu je diskuze o telefonátech bezpředmětná. Všichni debatující totiž vkládají do neexistujícího obsahu své sub-obsahy. Ti kteří nenávidí Kalouska o jeho nevině nic nepřesvědčí a popisují hovory zcela jednoznačně. Ti co milují Lessyho popisují prince na bílém koni s aureolou, který jede do boje proti korupci, obětovat se za posledního pochůzkáře v Policii ČR. Všichni přitom opomíjejí neexistenci faktů v této věci.

Policie má příliš velkou moc, kterou ve skutečnosti právě nyní zneužila a to v rozporu se zákonem – policie totiž bez důkazů nesmí obvinit žádného občana. A to ani nenáviděného Kalouska.

Je absurdní, jak nekorektní diskuze nyní probíhá. Všichni diskutují o telefonátech, jejihž obsah je pořád   n e z n á m ý .

Je absurdní, že Klaus, který dokázal mnohdy svými buřičskými kroky odhalovat absurdity na mezinárodní úrovni, nerozklíčuje jednoduchou rovnici a podpoří Lessyho, který je ve skutečnosti velkou ostudou policejního sboru po uklizení Husáka, který byl odklizen na důkaz Janouško-prosté policie – přičemž je opět třeba připomenout, že Lessyho dosadili VV, které byly dle některých indicií napojeny na Romana Janouška.

Chyba Lessyho samozřejmě nedělá světce z Miroslava Kalouska. Nicméně neexistující obsah telefonátů z něj nedělá zločince.

Proto, kdybych měl v tomto konkrétním případě volit mezi Lessym a Kalouskem, volím Kalouska. Lessy totiž za několik dní nepředložil jediný důkaz. A policista, který jedná bez důkazů a zaútočí na kohokoliv a zneužije k tomu média, je nebezpečím, které odpovídá chování policie v totalitárních systémech. A to je nepřijatelné, jak alespoň věřím.