Tag Archives: Václav Klaus

Kdo není Charlie a proč?

13 led

A je to tady. Ostatně muselo to přijít.
Máme tu hned tři (samozřejmě, že je jich více, ale dovolte „novinářskou zkratku“), kteří nejsou Charlie.

Je suis Charlie byla sponnání reakcí na barbarské vyvraždění redakce Charlie Hebdo. Byla přímou a přirozenou reakcí slušných lidí, kteří ukázali, že neexistuje nic, čím by šlo omluvit, legitimizovat, či snížit oběti vražedného řádění zapálených muslimů. Byla též ukázkovým příběhem o tom, že je naše společnost možná lepší než se na první pohled může zdát, protože v sobě nesla nejen zprávu o pocitu sounáležitosti a úcty, ale zároveň se jednalo o akt odvahy, stali jsme se na malý moment terčem spolu s těmi, kteří už nemohou. Miliony lidí a stovky redakcí po celém světě našly odvahu udělat alespoň gesto, i kdyby bylo naivní.

Co vedlo některé k prohlášení Já nejsem Charlie?

Tomáš Halík není Charlie!
Zjednodušeně řečeno vyčkával až se vše projasní, až uplyne nějaká doba a potom, z tepla své kanceláře sdělil světu, že on Charlie není a ihned pohotově vysvětlil. Jeho postuláty jsou postaveny na třech klíčových sděleních:
1) Je třeba odmítnout nejen islámský extremismus, ale i šíření nenávisti vůči muslimům, islamofobii, xenofobii.
2) Charlie Hebdo byl neslušný časopis, který uráží nejen proroka.
3) Neměli bychom dávat prostor populistickým politikům, kteří na tom sbírají jen laciné body.

Ve vší úctě k panu profesorovi, Je Suis Charlie vzniklo zcela spontánně, bez nutnosti psát stanovy, bez nutnosti cokoliv vykládat, bez nutnosti RACIONALIZOVAT cokoliv, či příliš intelektuálně definovat. Jednalo se především o hnutí srdce o city a soucit, sounáležitost, více než jen chladný kalkul.

Tomáš Halík se mýlí, když se vymezuje proti většině „Je suis Charlie“ a zdůvodňuje to obavou o to, aby nešlo o projev nenávisti vůči muslimům. Prostě zde neexistuje rovnítko mezi neonacistickými bojůvkami, politickými partajemi ale Le Pennová.

A konečně, „Je suis Charlie“ nevymyslel Okamura, jakkoliv by byl jistě rád, kdyby se cokoliv, co kdy pronesl, stalo tak silným… a kdyby to viděl na několika milionech lidí v ulicích jednoho z nejkrásnějších evropských měst.

Halíkova pozice je podobně problematická, jako jeho „úspěšné“ zatažení českých muslimských obcí do pomoci křesťance odsouzené na smrt za to, že opustila islám. Díky jeho angažmá se totiž ÚMO skutečně vyjádřila na podporu této ženy (jež musela rodit v řetězech!), ale když zdůvodňovala, proč si smrt nezaslouží, užila dva argumenty – jednak již křesťankou byla po své matce, takže konvertovat nemohla a současně s ohledem na její výpověď je zřejmé, že je to žena mdlého rozumu, či dokonce duševně nemocná a takové přece muslimové na smrt neposílají. Právě díky Halíkovi tu máme cosi vlčího v rouše beránčím, přičemž v pozadí je to, že ÚMO se nedokázala jasně vyjádřit proti běžné praxi islámu a tak nějak kličkovala, aby vyšla se všema a nikdo se na ni moc nezlobil.

Celý článek Tomáše Halíka o tom proč není Charlie je zde.

Argumentace Tomáše Halíka je ryze intelektuální ekvilibristikou, která se však dopouští něčeho, co je zvrácené, dopouští se totiž zásadní kritiky redakce Charlie Hebdo, čímž by podobně jako čeští muslimové mohl směřovat k dalšímu jejich argumentu: „nedivte se, když tak ubližujete tolika muslimům po celém světě…“. To je však v kontextu událostí Halíka nedůstojné.

Tomáš Halík svým článkem míří na jistou míru naivity a nesprávnosti, či nedobré definice, přičemž mu uniklo, že „Je suis Charlie!“ není otázkou intelektuálního zdůvodňování a rozhodně není žádným projevem neonacismu. Básníci, šašci, novináři ani tvůrci karikatur se nevraždí, i kdyby jejich dílo bylo velmi odporné.

Za zcela zásadní je však třeba uvážit, že právě takoví Halíkové, by mohli přispět k daleko širšímu uplatnění autocenzury v médiích, protože dnes už každý ví, že ho ani francouzská vláda ani ozbrojené síly neubrání, pokud se muslim rozhodne, že urážek proroka bylo dost. A Halík ač je to k nevíře nepochopil, že rozdíl mezi křesťanem a muslimem je v tom, že Ježíš nařídil svým následovníkům nastavit druhou tvář, zatímco islám (i ten umírněný) učí opak.

František Matějka nechce být Charlie, protože… si jde na střelnici zastřílet a bude na teroristy připraven. Co k tomu dodat. Snad jen, doufám, bude rychlejší než všichni ti s těmi automatickými zbraněmi, případně výbušninou naditými vestami a budu doufat, že plán těch teroristů je tak špatný, že nepočítal s osobní přítomností pana Matějky, který je výborně připraven a ukáže nám všem, jak se to tedy dělá…

No a nakonec tu máme Václava Klause, který podporuje Zemana v jeho boji s pražskou lumpenkavárnou. V jeho článku se dozvídáme, že terorismus je důsledkem a nikoliv příčinou. Také se dovídáme, že on byl vždy proti multikulturalismu atp. Nevyjadřuje se sice explicitně, že by nebyl Charlie, ale jak víme, Václav Klaus je vždy entitou nad vším, takže takové věci, jako srdce na hradě, či „Je suis Charlie“, či možnost jakékoliv součásti v čemsi, čemu nevelí, není přípustná a v tom se možná nevědomky s Halíkem podobají. Celý článek zde.

Kdo tedy není Charlie? Pokud bychom vzali Halíka, Matějku a Klause, pak tedy nejsou Charlie, ti kteří:
1) nepochopili, že jsou chvíle, kdy je srdce důležitější než rozum,
2) nepochopili, že jsou chvíle, kdy i špatný vkus, či urážky jsou ničím ve srovnání s temnem, které by mohlo přijít (autocenzura a cenzura),
3) nepochopili, že jsou chvíle, kdy projev lidské sounáležitosti je důležitější, než intelektuální žvanění,
4) vlastní zbraň považují již předem za výhru a tudíž nechápou, že tužka zůstane mocnější než zbraň, navzdory jakékoliv zbrani.

Můj článek na Neviditelném psovi zde.

Reklamy

Janouškův soud

30 dub

Když odhlédneme od délky procesu, která mohla být mnohem kratší s ohledem na jednoduchost případu, zdá se, že si justice hledá cestu k prosazování práva. Bez ohledu na to, jak mocný jednotlivec či skupina je v pozadí.

Soud rozhodl o tříletém trestu a pětiletém zákazu řízení, zdůvodnění je kvalitní, včetně odmítnutí teorie vraždy. Rozsudek tedy není ani lynčem, opačným extrémem. Soud zjevně odvedl dobrou práci a přitom rozhodl odvážně.

Teď nastane čas pro odvolávání a další kolečko.

Otázkou pak už jen zůstane, zdali česká justice na Janouška skutečně dosáhne, nebo zda se mu podaří oběma trestům fikaně uniknout.

Zemanova hra

25 čvn

Miloš Zeman si svoji hru zjevně užívá. Natřel to hašteřícím se ODS & TOP09. Nedal tak příležitost Němcové, aby se historicky znemožnila. Zároveň poslal jasný signál Sobotkově ČSSD a přes to, že kdysi vyhrála volby a pravděpodobně vyhraje následující, ukázal, kdo drží taktovku v ruce. Radovat se mohou jeho Zemanovci, kteří sílí s projevy prezidentské moci.

Zeman se zřejmě bude pohybovat na samém ostří nože ve smyslu dodržování ústavních pořádků. S trochou nadsázky lze říci, že naplní literu, ale popře ducha Ústavy České republiky. Pobaví část veřejnosti (zejména levicově orientovanou) tím, že se poslancům a jejich představám o řešení vysměje a totéž udělá ve vztahu k předsedům silnějších politických stran.

Kdo bude premiérem? Kdo nejvíce pobaví a způsobí největší rozruch?

Václav Klaus

Je dostatečně otrlý, rád by dořešil JET spolu s ruským konzorciem, má vystupování a je podobně jako Zeman mistrem zákulisních her. Bude ovlivňovat policii a vyšetřovatele upoutá zpět na řetěz, kam dle něj patří. Zeman by měl jistotu silného spoluhráče (proti všem) a svojí optikou i výborného profesionála. Klaus by tím mohl zahájit další dekádu své politiky a definitivně se rozhodnout, jestli se vrátí, aby zreformoval ODS, nebo založí jiný subjekt, se kterým by teoreticky mohl stihnout i řádné volby.

Livia Klausová

Mohla by úřad vykonávat a poté, ještě před jmenováním nového premiéra být jmenována velvyslankyní v Bratislavě. Předpokládám shodný vliv na JET a ruské konzorcium, podobný vliv směrem k vyšetřovatelům, jen možná s menším důrazem. Odpovídala by Zemanově představě o profesionálech.

Jiří Rusnok

Tímto krokem by si Zeman nejvíce upevnil svoji moc, opět by šlo o výraznou facku Sobotkově ČSSD. Přes to by to vyvolalo méně emocí než předchozí dva jmenovaní.

Pokud si chce Miloš Zeman dobře zahrát a zároveň pobavit, nechá poněkud nudného Rusnoka (a Pecinu a… a… a…) stranou. Jsou tu vtipnější možnosti.

Klausovy přízraky

6 úno

Antonio Salieri měl svého Mozarta. http://www.youtube.com/watch?v=-ciFTP_KRy4  (Alespoň dle Formana)

Štěpán Páleč měl svého Jana Husa. Jeho fascinace nepřítelem šla tak daleko, že napsal traktát shodného názvu i shodných kapitol. O jeho dílu dnes neví nikdo.

Přízrakem Václava Klause je Václav Havel.

Při posledním setkání s Milošem Zemanem si Klaus neodpustil tanec na Havlově hrobě, když zdůraznil v jakém pořádku předává Hrad, na rozdíl od doby před deseti lety, kdy ho v dezolátním stavu přebíral od Havla a jeho ansáblu.

Poměrně odpudivá poznámka, nicméně přesně rozkrývá fascinaci přízrakem, rivalem.

Umlčet! Zeman, Klaus a „mediální odborník“

4 úno

V čem jsou Zeman s Klausem ve shodě? Ve vztahu k novinářům!

Novináři pro ně představují v nejlepším případě dotěrnou sebranku polovzdělaných tupců. S tou je třeba umět nakládat  (rozuměj zatočit). V lepším případě škodí, protože jsou tupí, v horším případě (a těch je více, myslí si Zeman s Klausem) jsou to bestie, které jim chtějí škodit, či slouží konkurentům, majitelům médií, či velkým korporacím.

Už první vystoupení Zemana po volbách obsahovalo věci, které si prezident dovolit nesmí, totiž výtky, či ponižování novinářů. Klausovy výroky nebudu ani připomínat, jeho postoje jsou zřejmé roky. Ani Zeman, ani Klaus nepochopili, že právě novináři, komentátoři, ale i nejrůznější kumštýři, šašci, či provokatéři, poskytují společnosti službu. Novináři navíc ve většině případů za mizerný plat. Nejen proto si zaslouží určité ocenění a do určité míry si zaslouží i ochranu za své služby.

Do určité míry by nás dokonce mohlo těšit, kolik korupčních skandálů se vyrojilo, kolik nových informací je na světě, paprsky dopadají do odlehlejších míst temné místnosti. Může nás těšit, že odvážní novináři (ale pozor – i redakce a majitelé médií) nechávají vycházet články o mafiánech s obrovským vlivem, sledovat kauzy osob propletených s elitami napříč politickým spektrem.

Pokud Zeman označil iDNes.cz za bulvár a pokud „mediální odborník“ Petr Žantovský rozcupoval jednání moderátorky komerční televize, je zřejmé, že nastává doba nevybíravých útoků na redaktory, média i redakce.

Právě takové útoky jsou však netolerovatelné a společnost poškozují.

Žantovského „analýza“ – nebo spíše tvrdý útok na Markétu Fialovou – je obsahově povrchní, prvoplánový a… zcela falešný. Realita je někde jinde. Odpusťme Žantovskému, že se nechá titulovat „mediálním odborníkem“, což je přirozeně kvaziargument, zhruba stejný, jako kdybych se ho škádlivě optal, co že to tenkrát v redakci Melodie, kterou bolševici rozmetali, asi tak dělal. (Připouštím, že ani to není argument.) Podstatou by měla být kvalita argumentace a zde Žantovského text naráží. Do určité míry mi text Žantovského připomenul četbu jeho dílka, kdy na jednu stranu mluví o „mediokracii“ a občas se snaží naznačovat, že to s médii myslí pěkně a dobře a varuje před negativními jevy, aby pak se smutkem poznamenal, že „druhou válku v Zálivu média prodala bez nadšení, bez espritu… a tak nějak upoceně“. Tento příklad ukazuje, že je Žantovský někdy ve své argumentaci ambivalentní, v konfliktu sám se sebou. Žantovskému občas uniká samotný princip – a na konci zůstává už jen nabroušená klávesnice plná hněvu a řemeslných kliček, které ale zmatou málokoho. Podobně jako nedokázal ocenit, že média si sáhla do svědomí a v druhé válce v Zálivu se chovala podstatně opatrněji a v důsledku lépe, než při válce první, kdy skočila na lep „armádě s lidskou tváří“, nedokáže rozlišit, zda-li moderátorka Markéta Fialová neměla přímo povinnost konat tak, jak konala. Ve svém pojetí chce vždy více pro svoji stranu, tedy pro Klausova oblíbence Zemana (nepsal rozhovory s oběma z nich? 🙂 ).

Markéta Fialová při tom odvedla vynikající práci. Byla profesionálně připravená. Byla schopna rozklíčovat propagandu a manipulaci a konfrontovat je. Byla schopná pořad uřídit a při tom, což Žantovský účelově vypouští, byla schopna pacifikovat i K.S., nebo jeho sympatizanty. Svoji roli zvládla na vysoké profesionální úrovni a s trochou nadsázky musím konstatovat, že divák dostal více, než by mohl od soukromé televize očekávat.

Žantovský zde tedy zaujímá postoj Klause a Zemana, kteří by byli nejraději, kdyby novináři byli servilnější, zakrývá své rozhořčení nad odkrytou propagandou a lží a manipulací svého kandidáta. Pak prezentuje touhu po velkých tématech, přičemž si jaksi nepovšiml, že šlo o větší témata, než je obsazení bankovní rady. Nevěřím, že útočí na Markétu Fialovou a soukromou televizi z ušlechtilých důvodů, nevěřím té argumentaci jako celku.

Domnívám se, že tento „mediální odborník“ zaujal oportunistické stanovisko a přál by si hlídací psi, kteří mají vyoperované hlasivky a vymlácené zuby. Možná má v této oblasti podobné názory právě jako Zeman s Klausem, kteří snesou (s odporem) jen takové pejsky, co neštěkají, nekoušou a jen tak lehce vrní a otírají se kolem nohou.

Žantovský se mýlí v samotném principu, použiji-li barvité přirovnání – (inspirace Karel Hvížďala), vyváženosti, ani objektivity nedosáhnu tím, že dám vězni z koncentráku stejných pět minut, jako Goebbelsovi.

Povinnost hledat, nacházet, upozorňovat i konfrontovat je bytostně spjatá s tím, co je posláním této profese a právě v tom Markéta Fialová obstála na výbornou, ať už o ní „mediální odborník“ říká cokoliv.

Zeman si to s médii začal vyřizovat již pár minut po svém zvolení.

Doufejme, že novináři neupadnou do letargie a nenechají se zastrašit. Doufejme, že se i komerční média dokáží svých lidí zastat. A mimochodem je úplně jedno, jestli to bude v Blesku, iDNes.cz, nebo iHNed.cz. Členění na bulvár a seriózní tisk při tom nehraje až tak velkou roli, protože i bulvár se dá dělat s jistou mírou profesionální cti.

Český rozhlas jako médium veřejné služby ukázal, co se stane, když se vedení vyleká. Komentář Adama Drdy byl smazán. To považuji za mediálně podstatně větší průšvih, než bulvárnost, kterou vytýká Zeman MF Dnes.

Pokud by se totiž rozkaz: „Umlčet!“ zrealizoval, začne další doba temna.

Existují při tom oblasti, kde jsou ostří psi naprosto nepostradatelní, ať už je to zavírání šašků a provokatérů („Roman Týc“/Roman Smetana), vyhazování herců pro politické sympatie (Martin Dejdar), klientelistické zacházení s gaunerem z Porsche Cayenne Romanem Janouškem, nebo útoky prezidenta, či „mediálních odborníků“ na svobodu médií, či zmíněnou cenzuru Českého rozhlasu. (Zcenzurovaný text naleznete níže.)

Závěrem jen jednu poznámku – buď jsou argumenty dobré, pak obstojí. Nebo jsou špatné, účelové a oportunistické a pak je nespasí ani to, že bude Žantovský titulován „mediálním odborníkem“. Markéta Fialová obstála a může být na  svojí práci hrdá. Dokázala jít až na úroveň kontextu, výrokové logiky a hledání skutečnosti. Je na čase, aby si obec novinářská začala pěstovat určitou imunitu a útoky na jednotlivce, či celé redakce, neponechávala bez odezvy.

***

Celý text komentáře Adama Drdy, který byl Českým rozhlasem zcenzurován, je zde (napsal ho po prvním kole prezidentské volby a údajně je natolik hanlivý, že ho ČRo musel odstranit – posuďte sami):

Po čtyřiadvaceti hodinách (teď už je to víc) člověk trochu vystřízliví, vrátí se mu skepse. Volební úspěch Karla Schwarzenberga považuje pořád za důvod k radosti, ale už ho nepřeceňuje. K té radosti nejdřív. Hlavní dobrá zpráva z prvního kola zní, že v českých zemích (nejen v Praze) žije víc než milión lidí, kteří nejsou stiženi stupidními předsudky, tudíž pro ně není zásadní překážka, že „jejich“ kandidát neumí perfektně česky, je to šlechtic spjatý s Rakouskem, je katolík a podporoval protikomunistickou opozici.

Zjednodušeně řečeno, jde o lidi, jejichž  duchovní obzor přesahuje svět Krkonošských pohádek. Mně osobně to překvapilo, myslel jsem, že Češi jsou horší. Že třeba paní Bobošíková, byť je to legrační figura, získá aspoň sedm osm procent hlasů.

Další část dobré zprávy: Češi nejsou zmítaní eurofobií. Přemysl Sobotka nepropadl jen proto, že je bezvýrazný politik z upadající ODS, ale i z toho důvodu, že jeho nacionalistická kampaň (lišící se od názorů Bobošíkové a Klause jen v drobných nuancích) byla strašně hloupá a naprosto iracionální.

Třetí část: víc než milión lidí nesdílí hysterickou revolucionářskou ideologii, podle níž současná vláda representuje systém, který je třeba zlikvidovat – a každého, kdo má s tou vládou cokoli společného, zadupat do země. A nakonec (ale možná to mělo být na začátku): ve druhém kole je z čeho vybírat.

Kdyby se konal duel Zeman – Fischer, bylo by to podobné, jako nucená volba mezi silvestrovským koncertem Michala Davida a poslední deskou Hany Zagorové.       Jaké jsou vyhlídky? Bohužel pro K. S. nic moc, je tu těch zbývajících x miliónů voličů. Nikdo netuší, jak velká část z nich výše zmíněné nechuti, případně nenávisti, sdílí. Nikdo neví, pro kolik lidí, kteří podpořili Fischera, Dienstbiera, Táňu Fischerovou, ale třeba i Vladimíra Franze atd. je Schwarzenberg nepřijatelný, ať už jako „cizák“, „pokrývač Kalouska“, „šlechtický zbohatlík“, „představitel nejhorší vlády od roku 1948“, „zahraničně-politický slouha USA“.

Přesvědčení, že mu hodí hlas aspoň polovina sympatizantů Fischera nebo Franze se nedá o nic opřít. Doporučení neúspěšných kandidátů a politických stran bych nebral až tak vážně, ale přeci jenom: Franz váhá, Fischer váhá, ČSSD podpořila Zemana, komunisti taky. A určitě bych je bral vážněji, než iluze o „probouzející se občanské společnosti“ (viz komentář Karla Hvížďaly). (Tohle je jenom vsuvka: Sledovat vůdčí postavy sociální demokracie při včerejší tiskovce bylo tristní: zachovaly se stejně, jako ODS s Klausem, podpořily Zemana ve víře, že se stane prezidentem a na oplátku za tu podporu jim pak dá pokoj; což je trapně naivní – Zeman je využije a pak je zničí. Dienstbier na té tiskovce vypadal, jako by k ČSSD nepatřil nebo – spíš – jako zpracovaný partajník, jemuž bylo milostivě dovoleno ponechat si svůj názor. Jak by se asi choval jako hlava státu?)

Má tedy Karel Schwarzenberg šanci? Teoreticky asi ano, pokud se ukáže, že odpor k Zemanovi (tj. vzpomínky na minulost a obava z ruských vazeb) je silnější než současná hysterie a „blbá nálada“ (strašný termín).

A taky pokud se nějak inteligentně změní kampaň na Schwarzenbergovu podporu, která mi, ale to je hlavně osobní pocit, strašně leze na nervy, počínaje familierním „Karlováním“ (jako kdyby její autoři nakonec sami uvěřili, že možný budoucí pan prezident je pankáč z nádražní hospody). Ta kampaň mohla fungovat pro první kolo, dokázala asi spoustu lidí oslovit, ale může se na ní chytit někdo, kdo K. S. zatím nevolil? Koho dalšího přitáhnou populární umělci, výzvy z redakcí novin a kýčovité milostné dopisy různých dojatých dam, šířící se po internetu? Karel Schwarzenberg a jeho volební štáb to budou mít strašně těžké i proto, že jakýkoli poukaz na ničemnosti, spjaté se Zemanem a jeho vládou, bude Zeman odstřelovat odkazy na Kalouska, na maléry Nečasova kabinetu, na spojenectví TOP 09 s Věcmi veřejnými atd atp. Neříkám, že to jsou „stejné věci“, ale něco na nich je. Obávám se zároveň, že společnost má krátkou paměť a Zeman s ní umí zacházet.

Má-li to celé dopadnout dobře, pak je třeba přestat vykreslovat Karla Schwarzenberga jako světce, vzít jako fakt, že je diskutabilní politik (který demokratický politik není diskutabilní?) a pokusit se co největšímu množství lidí věcně vysvětlit, proč je Zeman horší – a co by se mohlo stát, kdyby tu za krátký čas byl jednobarevný Senát, jednobarevná Sněmovna, a k tomu prezident, který je bohužel vyzpytatelný jen v tom nejhorším.

Tedy zvrátit to, co nedávno dobře vystihl Bohumil Doležal: „tahle volba má jednu základní a zcela podstatnou faleš: celá je postavena na iluzi, že volíme někoho jiného, než koho opravdu volíme, totiž že volíme mesiáše. (…) Je to pro její průběh osudová záležitost.“

Svět dle Klause: PRAVDA A LÁSKA

27 led

… zvítězila!

Jaký je tedy svět podle Klause?

Zjevně machiavellistický přístup k eticko-filosoficko-teologickému výroku: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“, vede Klause do pasti vlastního výroku, prozrazuje o něm víc, než by si možná přál.

Arogantní prohlášení, že se tak již stalo, tedy že Pravda a láska již zvítězila, je výrokem muže chorobně se opájejícím svým vítězstvím. Pokládá svoji šikovnost, kterou miluje nade všechny principy (ať už jde o geniální zákulisní hry na Hradě, nebo ukradenou propisku), za důkaz ctnosti. Výsledek voleb je pro něj mravním rozhřešením. Co je horší, je pro něj symbolem, že se mu konečně již podařilo zvítězit nad stínem, kterým je pronásledován, totiž Havlem.

Použití výroku v tento okamžik ukazuje nedostatek nejen soudnosti, ale i filosofického přesahu. Dá se to jednoduše prokázat: Pravda a láska musí zvítězit na lží a nenávistí je totiž o naději a povinnosti. Povinnosti směrem do budoucnosti. Ta velí snažit se konat, vždy znovu a znovu. Neumdlévat. Neřešit prohry a vítězství. A její naplnění zřejmě není v naplnění v rámci jednoho, nebo několika lidských životů, možná není v naplnění ani politickými silami, či reálným provozováním politického zřízení. Směřuje k transcendenci, duchovní oblasti, chcete-li přesahu (bez nutnosti institucionalizovaného náboženství, kterému se tak výtečně bránil Masaryk). Přesto je ta naděje na vítězství pravdy a lásky motorem pro konání i vytrvalost.

Velikost Havla není ani tak v jeho úřadě, dokonce ani v tom, čím této zemi přispěl nejvíce, tedy renomé ve světě. Jeho velikost je ve víře, že SLOVO je mocnější než zbraň a ve víře, že Pravda a láska musí zvítězit, v budoucnosti. Jeho velikost je však   z e j m é n a   v tom, že nepodlehl pokušení tvrdit, že je osobním důkazem již uskutečněného vítězství. Tento přesah Klausovi chybí.

Jeho arogantní výrok je zlý a implikuje vítězství dobra nad zlem, přičemž Klaus je přirozeně ten dobrý, tedy jeho kandidát je ten dobrý. Přitom by Klaus chtěl jistě zapomenout na blátomet, který se spolu se Zemanem rozhodli spustit a který sázel na tři jistoty u největší masy:

1) Cizák je nebezpečný, bude to účinné,

2) Zfalšujeme-li historii a označíme ho za přisluhovače Němců, nacistů,  nebo dokonce sudeťáků, bude to účinné,

3) Poukážeme-li na to, že jeho žena hovoří jen německy, spolehlivě ho to zdiskredituje.

Machiavelli tvrdil, že účel světí prostředky, tedy vítězství je důkazem správného postupu. Klaus tvrdí, že vítězství amnestuje použité prostředky. Tvrdím, že nikoliv. A neodvolávám se při tom na žádnou autoritu. Jen to tvrdím.

Paradoxem pak zůstává, že by Zeman vyhrál stejně, vyhrál by v poměru 51,5 :48,5. Vyhrál by proto, že Evropa i Česká republika jdou opravdu „do leva“, kvůli přehnané nenávisti ke Kalouskovi, kvůli neschopnosti Nečase a jeho vlády a také z důvodu, kterého lituji, protože Karel Schwarzenberg není o deset let mladší. Takové vítězství, bez využití blátometu a bez zfalšování historie Československa 1937-1948 by však nebylo zapáchající, přispívající k dalšímu rozkladu hodnot. Absurdita nechutností z dílny Zemana a Klause se odráží zejména ve skvělé historii rodu Schwarzenbergů, kteří si nejen s nacisty nezadali, ale podařilo se jim několik husarských kousků, přičemž nevím ani o jednom alespoň podobném, kterým by se mohl pyšnit rod Zemanů a Klausů. (A upřímně, ani můj.) Falšování dějin je však hnusné.

Falzifikátory dějin byli v tomto případě pánové Zeman a Klaus.

Pokud má Klaus tu drzost nyní vykládat vítězství jako vítězství Pravdy a lásky, měly by jeho obrazy zmizet ze zbytku tříd a navždy by se tam měl objevit zcela jiný portrét. Tím je Jan Amos Komenský. (U něj je fakt jistota, že se nezdiskredituje :-). Pouze výjimečně by tam mohl viset někdo, kdo to s Pravdou a láskou myslel dobře, totiž Havel.

Vítězství Pravdy a lásky je sen, je to touha, je to budoucnost. Je to něco, kvůli čemu má smysl bojovat, znovu vstávat a snášet i podpásovky.

A poznámka na závěr, protože jsem studoval sociální a masovou komunikaci a politologii: Inteligenční test národa dopadl ve skutečnosti lépe, než se zdá, ukazuje se totiž, že pouze 5-7% voličů podlehlo machiavellismu, šovinismu, rádoby-nacionalismu, to je totiž ten rozdíl, který se díky hradnímu blátometu vygeneroval. Nebo-li ostatní by volili Zemana tak jako tak, z důvodů se kterými mohu nesouhlasit, ale jsou pochopitelné. A to je vizitkou, která svědčí spíše proto, abychom naději na změnu poměrů nevzdávali a abychom věřili, že je naděje i na vítězství nad křupanstvím a arogancí. Vítězství Klausovo-Zemanova dua by bylo prokazatelné teprve při rozdílu na úrovni 70:30 a shodné volební účasti. Tento blátomet však, nezvítězil, ať už se to v prvním okamžiku mohlo jevit jinak. Hnusnému blátometu totiž nepodleho 20, nebo 30% voličů a to je důkazem vzdělanosti národa a jeho odolnosti vůči manipulaci a to oběma směry (před časem jsem prokázal manipulaci České televize, která naopak škodila Klausovi a v tu chvíli se také jednoznačně prokázalo, že české publikum je vzdělanější, než propagandisté tuší).

Čest poraženým tentokrát platí o to víc, neboť Schwarzenbergerem použité prostředky svědčí o jeho vysoké úrovni a jsou příspěvkem k politické kultuře. Což se o prvním projevu vítěze říci rozhodně nedá.

Útoky na Klause!

10 led

Vylučme na okamžik spiklenecké teorie a připusťme, že amnestie nebyla u Klause objednána jedním, nebo více korupčníky.

Pokud tedy výsledný paskvil není způsoben zločineckým spiknutím na nejvyšší úrovni, jak mohl vzniknout?

Shodou pěti okolností:

– Klausova (podvědomá?) snaha soutěžit s Havlem (udělat amnestii o řád lepší, než původní Havlova),

– Klausovo sebevědomí – neochota poradit se o tom s kvalitními odborníky,

– Klausova chuť vlepit políček třetímu pilíři moci – moci soudní (samo o sobě vtipné),

– Trubec na ministerstvu spravedlnosti, pardon JUDr. Pavel Blažek (Nečasův chlapec) – který údajně poskytoval konzultace k rozsahu amnestie.

– Nečasův dluh splacený spolupodpisem.

Po provalení informace o návratu vlastníka Trendu Vlastníka, po osmi letech, přesně tak, aby splnil zázračně podmínky pro amnestii necelé dva týdny před vyhlášením amnestie, bude však obtížné uvěřit tomu, že jde jen o paskvil z dílny Klause a Blažka.

A chystá se Klaus před odchodem udělit milost Romanovi Janouškovi? To by byl gól.