Zhruba do okamžiku, než byla vytažena karta s kolaborací, němectvím a Benešem, jsem se domníval, že ať už se stane prezidentem kterýkoliv z kandidátů, tak řečeno s Werichem, „budeme mít srandu“ a líbilo se mi, že se jim to oběma podařilo navzdory ČSSD a ODS. Líbilo se mi to i přes to, že jsem nebyl voličem žádného z nich.
Miloš Zeman naneštěstí začal používat propagandistické triky a lži, tři základní:
- „Řekl jste, že je Beneš válečný zločinec“, to je v teorii sociální komunikace známý trik, kdy se část sdělení vytrhne z kontextu, lehce se přiohne ke svému účelu a použije se ve formě osobního útoku. Na této věci je groteskní, že po upřesnění ze strany Schwarzenberga je jeho tvrzení v zásadě shodné s tím, k čemu se hlásí jak Miloš Zeman, tak jeho hradní spojenec Klaus.
- Horším útokem, který se neštítí falzifikovat dějiny, je spojování Schwarzenberga s nasicmem a proněmeckými postoji jeho předků. Zjevně jde o útok na nejnižší pudy a kalkuluje s gausovou křivkou, totiž, že 80% voličů jsou lidé inteligenčně podprůměrný, nevzdělaní. Naneštěstí se zdá, že to funguje. Schwarzenbergové ale s Němci nekolaborovali, dokonce není na místě ani omluva za nedostatek vlastenectví. Naopak. Schwarzenbergové totiž darovali již v roce 1937 Benešovi peníze na obranu republiky před Německem, iniciovali hned dvě petice české šlechty ujišťující o loajalitě, což byl signál vůči nacistům a proněmeckým náladám části obyvatelstva a husarským kouskem bylo nepřijetí Hitlera v Českém Krumlově, nebo otevření vídeňských zahrad s nápisem „Židé vítáni“. Nejvyšší nacističtí pohlaváři včetně Himmlera vydávali osobně rozkazy k pronásledování rodu po celém území Říše a na celém území Říše jim byl zabaven veškerý majetek.
- „DEMOKRATICKÉ Národní shromáždění v roce 1947“ a „Lex Schwarzenberg“ – to je poslední z odporných historických lží, která opomíjí několik faktů: Zákon zvaný též „Lex Schwarzenberg“ byl dle něj přijat DEMOKRATICKÝM Národním shromážděním v roce 1947. Zeman tímto přístupem chyboval podstatně více (srovnám-li nepřesnost záměny slov „neplatné“/“neúčinné“). Znárodňování začalo již v letech 1945-1947 a bolševici, kteří nedokázali využít proti rodu Schwarzenbergů Benešovy dekrety tedy protlačili zákon, který v poválečné Evropě nemá obdobu – je zákonem proti jednotlivcům, aniž by byli tito jednotlivci byť i jen obviněni z trestného činu. Nikdy nepochopím, že Beneš, který osobně přijímal v roce 1937 finanční dar na obranu republiky a ujištění o loajalitě potomků české šlechty, tento zákon podepsal a považuji to za stejný paradox, jako když Dubček, který nastolil krátké období svobody s vizí komunismu s lidskou tváří, nakonec svého působení podepisuje pendrekový zákon. Zeman se neštítí začátek komunismu nazývat demokracií, jen aby legitimizoval krok, který se neměl nikdy stát! Arogantně tak přistupuje na bolševický výklad dějin. Je to projev hrubé neúcty k historii vlastní země. Ve skutečnosti je to otázka daleko důležitější, než celé dekrety, na které mají všichni protagonisté (Klaus, Zeman, Schwarzenberg) názor v zásadě shodný a opírá se o česko-německou deklaraci a listinu základních práv a svobod, přičemž nikdo z nich nehodlá otevřít otázku majetkových nároků, které navíc v Německu nejsou tématem.
(Čtvrtá lež navíc: Vyhozená učitelka 🙂
Celá situace mi evokuje článek v zakázaných Lidových novinách za bolševika, který jsem coby šestnáctiletý kluk transportoval pražským metrem a cítil se naprosto báječně a protistátně. Článek, jehož autora si bohužel nepamatuji (poradíte?), řešil prezidenstkou standartu – a navrhoval, že by se měl změnit její text na „Pravdu má vítěz?“
Netušil jsem, že by bylo třeba otázku zopakovat za 24 let v demokracii. Ale je to tady: Co budeme mít na standartě?
Refresh 