Miloš Zeman zaujal k „tykadlovému řidiči“ Romanovi Smetanovi postoj v zásadě shodný s Klausem a jeho štábem na Hradě. Doslova řekl: „Nevyužil opravné prostředky“.
Tento přístup je přímo spjat s českým marastem v podobě právního pozitivismu. Tedy: formalita je podstatnější než pravda a spravedlnost, případně alespoň snaha se k nim přiblížit.
Zeman i Klaus (a Jakl) se však v této věci hluboce mýlí. Tímto způsobem totiž negují skvěle zpracované pojednání o vině Karla Jasperse.
Problém spočívá ve věci, kterou Klaus, ani Zeman zřejmě nejsou s to pochopit, protože jde mimo jejich myšlenkový rámec.
Oběť zvůle, která se nebrání, totiž nesmí zůstat bez pomoci. Optikou Jaspersova pojednání o vině jsem totiž vinen, pakliže vím o jakékoliv trpící oběti (bez ohledu na platný zákon) a neučiním nic na její obranu.
Lidé jako Roman Smetana, nebo Roman Týc do kriminálu nepatří a to ani na pár dní. A systém je vinen i pokud by byla obrana těchto obětí neumělá, či od určitého okamžiku zcela ustala. Jaspers, mimochodem neoblíbený Němci, tvrdil, že vina spočívá na každém v systému, kdo ví a proti křivdě se nepostaví. Poukazoval přitom zejména na nacistickou zvůli. Jednání autority přitom nelegitimizuje aktuálně platný zákon, nebo formální správnost postupu.
Oběť nemůže být obviněna z toho, že v určitém okamžiku již upustí od své obrany. Není povinna využívat žádné další opravné prostředky. Není povinna utrácet peníze za právníky, trávit hodiny a hodiny času přípravou a účastí v soudních sporech, odvolávat se či opakovat svoji obhajobu.
Roman Smetana i Roman Týc každý jinak systému nastavili zrcadlo a to je cenné. A „charakterové se o ně rozrážejí“*.
Umělci, šašci, provokatéři, či lidé, kteří vyjadřují svůj nesouhlas se systémem do kriminálu nepatří. Ani kdyby byl zákon na straně establishmentu. Studenti na Národní třídě čistě technicky také porušili zákon neuposlechnutím výzev. Přes to by jen šílenec dnes řekl, že si za zbití obušky mohou sami.
Jsem zděšen bolševickou zkratkou, která zaznívá dnes a je bez odporu přijímána. Byl to špatný argument tenkrát, je to špatný argument dnes a bude to špatný argument i za sto let.
Vina ulpívá. Na systému i sociální skupině tvořící tento systém. Vina je pak o něco vyšší u těch, kteří mohli činit a nečinili.
V případě Romana Smetany je tu jiskra naděje – další soud rozhodoval nikoliv právně pozitivisticky, ale s nadhledem. Odvolání státního zástupce v této věci, je však přehmatem, byť má ve smyslu právního pozitivismu pravdu. Zajímavý paradox údajné racionality a srdce.
* T.G. Masaryk: Jan Hus
Refresh 